O měsíc později
Za tuhle dobu jsem se se Stevem stihla hrozně moc zblížit. Byli jsme nejlepší kamarádi pořád jsme někam chodili, ale já už asi moc nechtěla být jen kamarádka. Takže mě napadlo že mu to řeknu a to co nejdřív. Takže jsem vzala telefon do ruky a začala psát.
Scarlet - *Ahoj, chtěla bych se sejít. Můžeš tak za hodinu?*
Steve - *Ahoj, určitě se někde sejdeme. Já jsem momentálně ve městě takže jestli nechceš přijít už teď?*
Scarlet - *Jasně, kde se sejdeme?*
Steve - *U Hopse? Taková ta malá kavárna vedle pošty...*
Scarlet - *Tak super za chvíli vyrážím*
....na místě....
Seděla jsem u takového malého stolu pro čtyři lidi a vyhlížela kdy si to uráčí přít. Najednou zazvonil takovej ten zvoneček na dveřích a já ho uviděla, ale za jeho zády stála taková blondýna. Jen jsem na něj mávla aby věděli kam jít, ale kdo je k sakru ta holka?! Scarlet "Ahoj Steve a .....? řekla jsem tázavě směrem k blondýně. Steve "Ahoj, jo tohle je Sharon" řekl a ona ke mně natáhla ruku. Ruku jsem stiskla ale Steve pokračoval. Steve "Já a Sharon se budeme... brát" řekl a to poslední slovo mě úplně zabilo, jako kdyby mi někdo bodl nůž do zad. Scarlet "Brát...? Jo to je..... super..., ale já jsem si teď vlastně vzpomněla že ještě.... něco.... mám. Takže ahoj, a Sharon mě.. moc.. těšilo" řekla jsem a vyběhla ze dveří.
