Zvedla jsem se z postele a na stolku viděla obálku. Otevřela jsem jí a byl tam list s textem: Jak sis všimla jsi teď na základně. Ale jestli o tom že jsem velitelka Hydry někomu řekneš tak zabiju tebe i třeba Rayven s tím jejím dítětem. Jinak schválně se jí zeptej jak se jmenuje zajímalo by mně to. Takže zatím. "Tohle snad není možný!" řekla jsem když jsem dočetla dopis od Sharon. "Scarlet?" ozvalo se z poza dveří. "Ano?" odpověděla jsem ironicky stejným tonem. "Můžu dál?" ozvalo se znovu. "Jasně pojď" řekla jsem a otevřely se dveře ve kterých byl Steve. "Co potřebuješ? Steve.." zeptala jsem se když si sedl vedle mně na postel. "Rayven mi to všechno řekla.." řekl a mně úplně bodlo u srdce. "Co ti řekla?" řekla jsem s udiveným výrazem. "Že mně miluješ..." odpověděl. "Cože?! Teda nevím jestli to chci teď úplně řešit... víš co máš teď před svatbou....takže tak.." odpovídala jsem sekaně zatím co se ke mně přibližoval. "Víš jo to s tou svatbou.. Asi si ji ještě brát nebudu. Asi totiž miluju někoho jinýho víš..?" řekl a já byla nalepená na zdi a on pár centimetrů ode mně. "Co?! Ty jsi Sharon nevezmeš? To nesmíš, musíš si ji vzít!" řekla no spíš zakřičela jsem na něj. "Ale proč já miluju tebe ty mně a tak to má být, ne?" řekl se smutkem v očích. "I když by to bylo všchno co na tomhle posraným světě chci tak to nejde. Já... a ty, prostě to nejde" řekla jsem a snažila se udržet slzy.
