Pohled Scarlet
Porada skončila a já se přesunula do pokoje, sedla jsem si na postel. Když v tom někdo zaťukal, "Anó!" řekla jsem směrem ke dveřím. Dveře se otevřeli a vešel Steve, přišel k posteli a sedl si vedle mně. "Víš... Scarlet musím to něco říct. Hodně jsem o tom přemýšlel... a vím že to takhle bude správný" řekl a přísunul se blíž. "Ano...?" řekla jsem pomalu. "Půjdeš mi na svatbu za svědka?" vybalil na mně do ticha. ".... Ehm .... jo jasně klidně. Proč né? Že jo?" řekla jsem sekaně a neklidně. "Super jsi skvělá kamarádka" řekl a já myslela že ho namístě zabiju nebo znásilním. "Kamarádka?! Jasně dyť to je samozřejmost. Kámo.." řekla jsem a jemně ho bouchla do ramena. Odešel a já běžela do posilovny co měli dole, vzala jsem boxerský rukavice a začala bouchat do pytle. Vybíjela jsem si ti šílenou zlost kterou jsem v sobě dusila. Až po chvíli jsem si všimla že celou dobu je někdo opřený ve dveřích. "Budeš mně pozorovat ještě dlouho?" zeptala jsem se směrem k postavě ve dveřích. Odhadem mladší kluk, podle postavy soudím tak 19. "Promiň nechtěl jsem tě rušit, jen jsem dolů moc nikdo nechodí" řekl a vyšel ze stínu směrem ke mně. "Oh.. aha, jestli ti tu nějak braním tak klidně můžu jít. Jsem tu jen na rychlí vybití zlosti" řekla jsem když jsem si pomalu sundavala rukavice. "Ale vůbec né. Já jsem Peter a ty?" řekl a přišel ke mně. "Jsem Scarlet. Ještě nikdy jsem tě tu neviděla, jak je to možné? Jsem tu docela dlouho" odpověděla jsem otázkou.
