Stáli jsme před sklem a dívali se na tu hrůzu já to už nemohla vystát a radši jsem schovala pohled do Stevova hrudníku, po chvíli přiběhl Erik a když to spatřil tak mu zůstal ten nejvíc zděšenej pohled na obličeji který jsem kdy viděla, začal brečet šla jsem za ním a obejmula ho. Ze sálu vyšel chyrurg s né moc dobrými zprávami, Erik "Jak na tom je přežije to?!"
Chyrurg " Pohužel není to jisté už deset hodin tu bojujeme o její život ale miminko to samozdřejmě neprežilo... a teď už by jste měli jit děláme vše co můžeme to slibuji ale už jste urcitě unavení běžte si lehnout" dořekl a mi odešli.
...na základně...
Přisla jsem ke svému pokoji kde byla ještě spousta krve myslela jsem si že se pozvracím ale v tu chvíli přiběhl Steve.
Steve "Scarlet! Pojď sem budeš spát u mě tady tě nenechám ráno to uklidíme"
Scarler "Dobře"
Bylo mi jedno že budu spát s mužem mých snů v jednom pokoji myslela jsem na to jak se to všechno mohlo tak rychle stát a hlavně na Rayven. Pro Erika to musí být taky strašný, jako otec to má těžký.
