Vyběhla jsem ven a začala jsem nekontrolovatelně brečet, lidi na mě koukali jak mi černé potoky slz tečou z očí. Ale mě to bylo jedno, doběhla jsem k autu dala klíčky do zapalování a vyjela směr základna. Jediné co jsem teď chtěla bylo lehnout do postele a umřít, ani nechápu jak jsem do něj za tak krátkou dobu mohla tak šíleně zamilovat.
Dojela jsem na základnu, vypadalo to že tu nikdo není. Přišlo mi to divné dneska se přeci nic dít nemělo, vešla jsem tedy dovnitř. Nikde nikdy nebyl, "Haló..?" řekla jsem do úplného ticha. Nikdo se neozýval, bylo to až strašidelné. Šla jsem do pokoje, ani nevím proč ale prostě jsem zamkla dveře.
....po hodině....
Slyšela jsem kroky, ale nějakou dedukcí jsem věděla že to není nikdo z týmu. Rychle jsem se schovala do šatníku a zamkla, po asi deseti minutách se pomalu začali otevírat moje dveře. Do pokoje vešli asi tři vojáci nebo agenti neviděla jsem to přesně koukala jsem jen mezerou mezi dveřmi. Bylo to divné jen koukali po pokoji, za chvíli byli pryč. Počkala jsem tak deset minut a pak vylezla ven, hned jsem vzala telefon a začal telefonovat Rayven. *Ahoj Rayven, kde jsi?*
*Ahoj Scarlet, proč mluvíš potichu?*
*Kde jsi?!*
*Jo... jsem s Erikem, vybíráme spolu nový dům kam se nastěhujeme*
*Musíte hned přijed na základnu!*
*Proboha proč, děje se něco?*
*Před asi dvaceti minutama tady byla banda ozbrojenech agentu, D takovejma chobotničkama na zádech*
*Chobotničkama...? .... pane bože.... to byli lidi z Hydry. Někam se schovej, nikam nechoď! Hned jsme tam, hlavně buď pořad na telefonu*
*Dobře ale přijdete co nejdřív*
