Den ode dne jsem cítila, že se mi mé jizvy pomalu hojí. Moje podvědomí ale vědělo, že nikdy doopravdy nezmizí. ,,Tam?" houkla jsem na dívku, která se něco usilovně učila. ,,Hmm," zabručela. ,,Nechtěla bys se mnou v sobotu někam zajít? Už dlouho jsem nebyla v Prasinkách a konečně můžu normálně chodit ," usmála jsem se a všimla si, jak se Tamaře štastně zablýskalo v očích. ,,Jasně, hele jdu odnést tu knihu do knihovny. Navíc tam na mě čeká Rachel. Jdeš se mnou?" zeptala se a já jsem krátce přikývla.
Vyšli jsme ze společenské místnosti a ona se do mě přátelsky zavěsila. Nebylo nic lepšího než mít úžasnou kamarádku. ,,Jak vidím už ses přes všechno přenesla. Nejdřív jsem si myslela, že to jen předstíráš, ale teď je mi jasné, že ne. Divím se tomu, změnila jsi se," řekla a já zalitovala, že s ní šla. Tohle se mi moc nechtělo řešit.
,,Víš...nebylo to zase tak těžké. Stačilo se zamyslet nad tím, jak se chovám a jak bych se chovat chtěla a tamto byla sice špatná zkušenost, ale posunula mě dost dál..." smutně jsem se pousmála. Pořád to bolelo, ale nemělo smysl se tím dál zabývat. ,,Mluvíš o tom jako by to nebylo měsíc zpátky," Tamařin výraz ztvrdl a ona pokračovala: ,,Vážně jsi v pohodě?" ,,Nikdy mi nebylo líp." ,,Nevěřím ti." Odtrhla jsem se od ní a založila si ruce na hrudi. ,,O co ti jde?" zamračila jsem se. ,,Nepřijde mi, že jsi v pořádku. No tak Clary, vidím ti to na očích. Chybí ti. Netroufám si říct, že ho miluješ, ale chybí ti." zaskučela Tamara a já si připadala jako lapená v pasti. ,,Ano chybí, ale měsíc jsem se mu dokázala ústavičně vyhýbat a zbavila jsem se depresí, tak mě do toho znovu netahej. Prosím," zašeptala jsem. Tam přikývla a už se k tomu po zbytek dne nevrátila.
ČTEŠ
Potkala jsem ho ve sprše✔️
FanficCo když se upjaté mrzimorce, Clary Burksové, stane nevídaný trapas? Pro někoho, by mohla být srážka ve sprše s jedním z Pobertů úžasný zážitek, ale pro Clary to není žádná procházka růžovou zahradou! Ještě ke všemu je to Sirius Black. Ten, který od...
