Obrovský šedý vlk pomalu přicházel k naší skupince. Ta autorita a dominance z něho přímo sršela. Alfa. Měla jsem nutkání si zahrát na kozu a dělat mrtvou. Bohužel jsem vlk...velmi vyhublý, malý, neškodný vlk.
Alfa byl od nás už pouhý metr když se mi strachem sevřelo hrdlo a roztřepaly nohy. Snažila jsem se to skrýt, přeci nepříteli nemohu ukázat svůj strach. Opatrně, aby si toho nikdo nevšiml, jsem couvla od přibližující se Alfy, jenže tím jsem se přiblížila ke světlemu vlkovi. Ten mi zavrčením dal jasný důkaz že ještě ještě kousek a jsem mrtvá. Jenže já neměla kam jinam uhnout! Alfa očividně upozornění na mou osobu slyšel a vůbec se mu to nelíbilo. Pár rychlými kroky se dostal až ke mě, už jsem to nesnesla a na důkaz pokory a prosbu o ušetření si úplně lehla na zem. Alfa mě však překročil a postavil se přímo naproti světlému. Za doprovodu tichého vrčení se telepaticky domlouvaly. Nikdo jiný než ti dva neví o co se jedná v tom rozhovoru. Oči jsem měla sklopené, nestála jsem o to cokoli vidět. Nic jsem sice neviděla, ale kolem mě se začal šířit omamná vůně. Jemně jsem zvedla svůj čumák za účelem nasát tu neodolatelnou vůni. Zašimrala mě v čumáku a následně otupila celou mou mysl. Slastně jsem zavřela oči a položila hlavu zpět na zem. V tu chvíli nešlo vnímat nic jiného než tu vůni. Byla perfektní. Věděla jsem že za mnou se koná výměna názorů a někde poblíž je i světlý vlk, jenže je na to nedalo zaměřit. Vůně mě obklopovala, dostávala mě do ráje.
Možná bych tam ležela déle. Jenže to by mě nesmělo vyrušit zavrčení které vyprovokovalo již dosti naštvanou Alfu k činu. Pustily se do sebe. Hned jsem byla probraná a začala se vyděšeně stavět na nohy. Nikdo nechce být v blízkosti naštvané Alfy, ještě horší je však když Alfa bojuje aby ukázala kdo je tu dominant.
I světly vlk vypadal neklidně a odstoupil o pár metrů dál. On je neklidný? Já jsem vyděšená! Moc dobře si vzpomínám že on byl ten co se mě zastal, takže neznamená přímé ohrožení. Přihnala jsem se k němu s ocasem mezi nohama a schovala se pod něj. Má hlava vykukovala mezi jeho předníma nohama. Překvapeně na mě pohlédl když však uviděl ten neskrývaný strach v mých očích, odvrátil zrak zpět k bitce.
Alfa stál nad ležícím tělem a vrčel mu v těsné blízkosti u hlavy. Nechtěla bych to zažít. Nad tou hroznou představou jsem se nepříjemně otřepala. Rvačka ustala. Alfa vyšel jako vítěz. Otočil se na nás a kývl na světlého vlka nade mnou. Nejspíš to něco pochopil a odešel do jedné z chatek. Odešel mi štít! Vrať se!! Vystrašeně jsem pohlédla na Alfu který teď stál hnedka u mě. Myslela jsem si že snad bude naštvaný, nebo hůř on se však na mě díval s lítostí a strachem. Strach? Ze mě? Blbost. O mě?
Sklonil se a oblízl mi čumák. Strnula jsem. Proč? Kdo to sakra je?!
"Vstaň." Ozval se chraplavý hlas. Nebyl to rozkaz, ale také ne prosba. Uposlechla jsem ho a začala se rychle vyhrabat na nohy. Když se mi tak podařilo zjistila jsem že to není až takový rozdíl. Má hlava byla v úrovni jeho hřbetu. Musel být extrémně vysoký a já extrémně malá, jinak to totiž vysvětlit nešlo.
"A teď pojď zpět spát. Musíš se dát do kupy." Oznámil mi jeho jakž takž plán. Čumákem mě jemně popohnal správným směrem. Co se to tady děje? Proč se mě Alfa zastává? A proč se o mě vůbec stará? Jsem cizinec, mohla bych pro jeho smečku představovat nebezpečí. Ticho! Já vím že to je nemožné, ale co když? To si normálně přivede do smečky cizince a začne se o něj starat?
Vedl mě přímo do chatky ze které jsem původně utekla. To on je ten muž co ležel na sedačce? Vešel se mnou v závěsu do domu kde se následně přeměnil do lidské podoby aby mohl zavřít dveře.
Nemyslete si že se přeměňujeme s oblečením. Oblečení které na sobě v době přeměny máme se vždy zničí takže se před proměnou většinou svlékneme. Ne jen že ušetříme své oblečení, ale i sebe. Proměna s oblečením je více než nepříjemná a občas i trochu bolestivá. Takže vám asi dojde že když se teď proměnil byl nahý.
Rychle jsem uhnula pohledem a po paměti utekla do obýváku. Zalezla jsem si do jednoho rohu kde jsem se stulila do klubíčka a pozorovala vše co se hnulo. V rohu se vždy cítím bezpečněji. Nejen že si nemusím krýt záda protože mi je chrání zeď, ale také mám pod kontrolou celý pokoj. Pan neznámý alias Alfa přišel do pokoje už oblečený, jeho pohled vyhledal místo na kterém jsem byla dříve uložená jenže po zjištění že tam nejsem se splašeně rozhlédl po pokoji. Jeho pohled se zastavil na mé osobě. Úlevně si vydechl, ale následně se zatvářil ustaraně.
"Proč jsi v tom rohu? Musí ti být zima. Pojď prosím alespoň na ten koberec." Jeho příjemný hlas se rozléhal přes celý pokoj, díky tichu které zde ještě před chvilkou panovalo. Více se přikrčím a ostřížím zrakem sleduji každý jeho sebemenší pohyb. Když udělal krok ke mě více jsem se skrčila, pokud to ještě šlo. Nejspíše si to ani neuvědomoval, ale zaháněl mě do kouta. A co udělá zvíře ochromené strachem a zahnané do kouta? Nevíte? Uvidíte.
Byl ode mě pouhý metr který teď překonal. Natáhl ruku směrem ke mě a dřepl si. Těkala jsem pohledem z jeho ruky na něj a když ji přiblížil ještě blíže ohnala jsem se po ni. Zásah. Držela jsem jeho ruku ve své tlamě pevně sevřenou. Krev. Jeho krev. Vyděšená ze svého skutku jsem ruku pustila a začala ji splašeně olizovat jako omluvu. Pořád jsem byla přikrčená strachem který se mi vehnal do celého těla a já se třásla. Druhou rukou mě pohladil mezi ušima a usmál se na mě.
"To nic maličká. To nic. Všechno je v pohodě. Promiň." Řekl uklidňujícím hlasem.
Za co se mi omlouvá?
Třetí kapitola. Doufám že vás ještě nenudím. Budu ráda za každý koment a za každičkou hvězdičku.
Vaše Jackie :) <3
ČTEŠ
One & Only
Fantasy"Not all those who wander are lost." -J.R.R Upozornění: kapitoly píšu a vydávám podle své nálady. Nezapomeňte prosím že píšu pro radost. Děkuji užijte si příběh.
