MenT a Dogg ? 👬

Část desátá (Nedůvěra)

H: "Vyspal jsem se s Karlem."

Tomášův pohled

Co to právě řekl? Nepřeslechl jsem se? Opravdu mi sdělil, že mne podvedl ještě dřív než jsme spolu začali chodit? Tohle je jak začátek nějakého hloupého snu nebo filmu. Nevím co mám dělat nemůžu pořádně popadnout dech natož mu odpovědět. Jen cítím jak mi stékají pomalinku slzy po tvářích a najednou se nadechuji. 

T: "Proč? Proč si to sakra udělal?"

Vzápětí mi přijde odpověď, která není tou nejlepší.

H: " Víš strašně dlouho sem toužil po tobě. Ne jen po objetí nebo polibku ale i po něčem vážnějším. A zřejmě po tom co jsme se opili jsem ztratil zábrany a Karel toho využil. Tím nechci říct že to je jen jeho vina."

Najednou sklopil hlavu a koukal na své nohy. Cítili jsme se oba stejně. Stejně mizerně. Já ale věděl ještě něco. Nedůvěřoval jsem mu, co když opravdu tohle chtěl a jen to teď zamlouvá? Já přeci nic z toho nemůžu vědět. Důvěra je to nejdůležitější a já začal pochybovat.

T: "Honzo prosím tě už nemluv. Nevím co si myslet musím si to urovnat. Celé 3 dny co si se neozýval jsem doma čekal a měl strach. Ty si mezi tím uspokojoval svůj sexuální apetit. Nevím zda budu schopen ti někdy důvěřovat jako předtím."

Celou dobu co jsem mluvil, byla má hlava sklopená k zemi, když sem jí ovšem na konci mé řeči zvedl viděl jsem něco co mě zevnitř neuvěřitelně ničilo. Honza, kterému začaly stékat potůčky slz bez jediného nádechu.Stál tam nehybně, nedýchal a jen na mne koukal jako kdybych mu snad ublížil já.

T: "Nedělej to těžší než to je. Trápí mne to taky, ale já potřebuju také čas to zpracovat. Vždyť si mi teď vlastně oznámil že si mne podvedl a to spolu ještě ani nechodíme."

H: "Já vím, ale nemůžeš po mne chtít abych byl klidný, když jediný člověk kterého miluji mi nevěří. Vím na vině jsem si sám ale i tak to bolí a samozřejmě prostor ti dám."

Zničeho nic vyběhl ven ze studia. Nedalo mi to a vyběhl jsem za ním. Sice sem nevěděl co chci udělat, ale věděl jsem jediné nechci o něj úplně přijít i přes to všechno co udělal. Zahlédl jsem jen jak nastoupil do auta, nastartoval a najednou mi pomalu mizel před očima. Nechtěl jsem to takhle, ale třeba je to tak lepší. Potřebuji klid abych byl schopen si vše urovnat.

Po pár hodinách se pomalu vydávám domů. Když dorazím do pokoje ani si nezuji boty a padám přímo do postele. Vyčerpáním hned usínám. 

Pohled Honzi

Po poslední větě jsem to nevydržel a vyběhl ze studia směrem rovnou k autu. Řízení mě vždy uklidní. Doufám že to bude i teď stejné. Nasedám, startuji a pomalu se rozjíždím ve zpětném zrcátku vidím Tomáše kterému tekly slzy po tvářích, ale já na tom nebyl jinak. Bude lepší když se chvilku neuvidíme přece jenom jsem já ten co tohle všechno způsobil. Moje přemýšlení mi odvádělo pozornost od řízení. Byl sem strašně rozhozený. Pojedu domů ať se vyspím.

Když dorazím domu proběhnu kolem obýváku jen zabručím tiché "Ahoj" a zase mizím nad schody ve svém pokoji. Dveře lehce zabouchnu a padám do postele. Najednou slyším tiché ťukání. Zavolám jen.

H: "Dále!"

M(mamka Honzi): "Honzo, stalo se něco zlato?"

H: "Stalo ale já ti to nemůžu říct." *pokles v hlase*

M: "Ale ty přece víš, že stejně jako Sára i ty mi můžeš říct všechno."

Nevěděl jsem jak bude reagovat ale na tom že jsem gay se už nic nezmění. Holky se mi už dlouho nelíbí a stejně si myslím že mamka už to ví. Zkusím jí to říct co se může stát horšího? Stejně už si vydělávám sám a tohle se vždycky nějak uklidní. A ještě je tu ségra která za mnou vždycky ráda dorazí.

H: "Mami víš jsem....no jak to říct..." *chvilka ticha* "Jsem gay."

M: "Aha...no víš Honzí já sem to tušila už dlouho." *usměv ve kterém byla cítit lehkost a klid*

H: "Jak to?" 

Nějak mi to hlava nebrala vždyť jsem o tom doma nikdy nemluvil. Jen ségra to věděla. Jí asi přetrhnu jak hada prosil sem jí ať to neříká hlavně doma že jim to řeknu sám. Vždyť už sem dospělý tyhle problémy si umím řešit sám.

M: "No víš vždy když tu byl Tomáš tak si se na něj koukal jako na obrázek. Poznala sem to z tvého pohledu který si mu pokaždé věnoval. Chci jen aby si věděl že já se za tebe postavím vždy si můj malej chlapeček, nevím jak taťka ale myslím si že celou tuhle situaci také očekává. Přeci jen si nikdy nechodil s holkou a u kluka v tvém věku to znamená jen dvě věci. Buď prostě o holky nemá zájem nebo je gay a vzhledem k tomu že si měl vždy spoustu kamarádů jsem to tak trochu očekávala."

Vyrazila mi úplně dech. Začal jsem brečet ještě víc a objal jí. Objala mě také a pohladila po vlasech byl jsem rád že mám takovou mamku. Přece jen jsem jí vždy měl moc rád, vždy nám se ségrou dávala všechno co mohla. A to samé i taťka byl tu vždy pro nás i když trochu jiným způsobem jak mamča.

M: "A teď mi pověz co se děje."

H: "Nechce se mi o tom teď mluvit. Nemůžu ti to říct někdy jindy?"

M: "Můžeš. Vždy tu budu pro tebe."

Poté co mě mamka uklidnila, tak odešla dolů za tátou a já se zavrtal do postele. Nedalo mi to a chvilku jsem přemýšlel co teď asi dělá Tomáš a jak on to má doma. Po chvíli přemýšlení jsem usnul jako miminko. 

----------------------------------------------------------------------------------- 

Tak je tu další díl. Doufám že se líbí a nebojte plánuji happy end. Teda prozatím :D třeba názor změním. Pokud se vám příběh líbí a chcete aby pokračoval tak komentujte a klikejte na vote (hvězdičku).

Olá amigos :D