MenT a Dogg ? 👬

Část jedenáctá (Čas)

Honzův pohled

25.9.2016

Dnes si máme jít pro fotky. Ano pro fotky ,které fotil ten debil Filip. Nesnáším ho pořád. Ale abych nepřeskakoval. Ode dne kdy jsem to Tomášovi oznámil uběhli tři dny. Tři strašně dlouhé dny během kterých jsme se neviděli. Já jsem hned druhý den měl opět schůzku v Praze. Vážně bych měl uvažovat zda se nepřestěhovat do Prahy. Dojíždím tam co týden už je to dost otravné. Ten den se mi Tom vůbec neozval. Měl jsem přirozeně trochu strach ale chtěl mít čas na promyšlenou tak jsem mu ho dal.

Další den jsem strávil skoro celý ve studiu. Byl tam se mnou Rady. Ptal se po Tomášovi. Řekl jsem mu jen to že jsme se pohádali a že je asi ještě pořád naštvaný. Nějak divně si mne prohlížel, myslím si že mi nevěřil ani slovo. Pokaždé když o něm začnu mluvit vženou se mi slzy do očí. A v tu chvíli to nebylo jinak a myslím si že Rady to poznal. Ne myslím, já to vím jen slepý by to nepoznal, ale Tomáš to chce tajit tak to budeme tajit co to půjde, ne?

Dny ubíhali docela rychle musel jsem natáčet videa, jelikož teď jsem to dost zanedbával. Naštěstí Rady mi pomáhal editovat místo Tomáše jinak bych nestíhal. Nevýhoda celkem známého youtubera. 

No a dnes je neděle, den kdy si máme jít vyzvednout fotky. A taky uvidím, tedy aspoň doufám, Tomáše. Přeci jen by jsme tam měli jít spolu, smlouvu na focení máme oba. Je 14:00 a jsme domluveni na 15:00. 

Zvedám mobil ze stolu a snažím se dovolat Tomovi. Slyším jak mobil dvakrát zazvoní a on mi to položí. Jako co jsem čekal že? No nic snad na to nezapomněl, ale co si budeme povídat od zapomínání jsem tu já. Vzápětí mi přišla zpráva na messenger.

T: "Co potřebuješ kluku?"

Kluku tak mne oslovoval ještě předtím než.....než jsme si řekli o tom co cítíme. Že by se rozhodl na mne zapomenout?

H: "No víš že jsme měli jít pro ty fotky?"

T: "Ano vím budu v 14:40 před studiem. Doufám že ti nebude vadit když se svezu s tebou."

H: "Určitě ne přijď a já nás tam odvezu."

Chová se jako by se nic nestalo nebo se o to minimálně snaží. Doufám že to není špatně znamení. No uvidíme za 30 minut by měl být tady tak snad....Po chvilce se jdu převlíknout do trochu lepších věcí, navoním se a zkontroluji vousy. Všechno v pohodě, tvářička hladká jako prdelka.

14:45 stojím u auta a jsem jak na jehlách. Jelikož jsem byl nervózní tak jsem přišel i na čas. U mě docela nevídané. Najednou zpoza rohu přichází Tomáš. Neuvěřitelně mu to sluší. Doufám že to je kvůli mně a ne kvůli tomu samolibýmu blbečkovi Filipovi. Ano žárlím, protože mám strach. Tomáš už je skoro u auta, odemykám a nasedám. Dveře u spolujezdce se otevřou a on nasedá. Vyrážíme směr ateliér. 

Sedíme mlčky vedle sebe ani nedutáme. V hlavě se mi honí spousta myšlenek. Najednou sahám po autoradiu a zapínám hudbu. Ruku vracím zpět na řadící páku. Tomáš si začne pobrukovat když zaslechne že hrajou jeho oblíbenou. Je strašně roztomilý když si tak pobrukuje. Vypadá klidně a spokojeně. Najednou zaslechnu.

T: "Co to děláš?"

Přibrzdím a trochu se kolem sebe rozhlednu. Co to dělám? No řekněme že jeho klid a krásný úsměv mi natolik učarovali že jsem se nechal unést a položil ruku místo na páku, Tomášovi na stehno. Ruku jsem rychle ztáhnul zpět.