MenT a Dogg ? 👬

Část patnáct (Štěstí)

Jelikož pod čarou moc lidí nečte na mém profilu začíná nova FF. Večer už vyjde druhý díl (doufám). Budu ráda když budete číst i tu novou "knihu".

26.9.2016

S Tomášem jsme v rychlosti odešli. Když jsem se na něj odvážil za dveřmi podívat viděl jsem ty potůčky slz a nejsmutnější oči na světě. Donutilo mne to plakat s ním. V životě bych to do jeho mamky neřekl. No nevadí ještě že jsem se domluvil s mamkou.

Nasedli jsme do auta a já musel Toma připoutat. Nebyl schopen jediného slova. Pomalu jsem se rozjel směrem k našemu baráku. Cesta utíkala strašně pomalu a mě pořád pomalu stékaly slzy při pohledu na tu hromádku neštěstí vedle mě. 

Zastavil jsem hned u branky. Vystoupil jsem a obešel auto. Musel jsem mu pomoct vystoupit byl unavený z toho všeho, poznal jsem to na něm. Když jsme došli ke vchodovým dveřím Tomáš si otřel poslední kapičku slz a napřímil se aby nepůsobil tak sklesle. Sundali jsme si boty v předsíni a vydali se do obývaku. Na gauči seděla mamka a čekala na mě nebo spíš asi na nás.

M: "Ahoj kluci, tak koukám že to asi moc nedopadlo."

Tomášovi se zase pomalu prodraly slzy ven.

H: "No nedopadlo ale mi to nějak zvládneme, musíme."

M: "Pamatuješ jak jsem ti říkala že někam brzo poletíš?"

H: "Teď né mami pak mi to povíš."

M: "Dobře."

Vzal jsem Toma za ruku a pomalu ho vedl nahoru k sobě do pokoje. Ještě že jsme před nedávnem předělali pokoj a já koupil velkou postel. Posadil jsem ho na postel a pomáhal mu s oblečením. Seděl tam jako hromádka neštěstí a čekal až přijdu s oblečením. Přinesl jsem mu jen triko na spaní a navlékl mu ho přes hlavu. Poté si sám lehl já mu dal pusu na tvář a přikryl ho. Hned jak jsem zavřel dveře tak usnul. Musel být strašně vyčerpaný nedokážu si představit co bych dělal já v jeho situaci.

Sešel jsem zpět za mamkou.

H: "No mami teď už mi o tom můžeš říct, ale myslím že teď nikam nemůžu."

M: "No jako určitě rád pojedeš. Ale..."

H: "Co ale?"

M: "No vlastně odlítáš už za 3 dny tak by si se měl připravit a tak, všechno jako letenky a víza je vyřízený o to se už starat nemusíš jen si zabal trochu teplejší oblečení. Letíte na dlouhou dobu celkem."

H: "Dobře no."

Nikam se mi po pravdě nechtělo. Nahoře ležel člověk kterého miluji celým svým srdcem a já mám letět někam pryč a jeho tu nechat. Sebral jsem se a šel si lehnout vedle Tomáše. Obejmul jsem ho, on se ke mne podvědomě přitulil což bylo strašně roztomilé. Najednou jsem upadl do říše snů a byl šťastný že můžu držet zrovna jeho v náručí.

27.9.2016

Pomalu otevírám oči a koukám vedle sebe na postel, ale přes slunce které svítilo skrze okno nic nevidím. Po pár vteřinách se rozkoukávám a vidím že je pryč. Kam by šel? Začnu lehce panikařit přece jenom vím jak na tom teď je. Vyskočím z postele a běžím dolů po schodech, když najednou uslyším Tomášův hlas. Sedí v kuchyni a povídá si s taťkou, který se chystá do práce. Vstoupím do kuchyně a pozdravím tátu, ten jen odvětí a odchází pryč. Přijdu blíž k Tomovi a nakloním se k němu abych ho mohl políbit. 

Po výborné snídani musím něco oznámit Tomovi ale vůbec se mi nechce.

H: "Víš...Já za 2 dny letím pryč a ty tu zůstaneš sám, ale jestli tu nechceš být sám tak já tu zůstanu."

T: "Počkej to je už 27.9? "

H: "No je."

T: "Aha tak já nemám věci...." 

Pomalu začal ztišovat hlas a bylo vidět že mu něco došlo, ale nechtěl mi říct očividně co.

H: "Věci na co?"

Najednou se jeho výraz změnil. Byl zmatený ale zároveň šťastný.

T: "No víš já letím s tebou."

Tak teď musím koukat jak postižený lachtan. Moje přání se začínají plnit.

H:" Cooooooooo?"

T: " No do toho New Yorku letíme spolu."

Cože? Do New Yorku? Co to mele?

H: "K-k-kam žeeee?"

T: "Do prdele mamka ti ještě neřekla kam letíme? "

H: "Ne řekla že jen letím někam kam dlouho chci."

Normálně bych byl v klidu, ale pochopte letím do New Yorku s tím nejlepší klukem kterého jsem mohl potkat. Nejde být v klidu. Začnu poskakovat a křičet na celý barák. Ještě že nikdo není doma. 

T: "Je hezký tě vidět takhle šťastnýho. Ale uvědomuješ si že mám všechny věci doma a my tam letíme na 3 týdny."

H: "Tři týdny?"

T: "Ano a můžeš mi věnovat pozornost všechny věci máááám doma, Honzo!"

Najednou začne zase natahovat. Nedivím se mu. Zklidním se a obejmu ho.

H: "Neboj dojdu ti tam pro oblečení a pak spolu už budeme hodně daleko."

Cítím jak Tomáš v mé hrudi přikyvuje. 

----------------------------------------------------------------------------------------

Překvápko? NO a abych teda připravila většinu z vás FF bude mít ještě dva díly. A budeme u konce. Budu ráda za každý komentář a vote.

Olá amigos :D