Another Eyes

Hlasy v mé hlavě...

Strčila jsem Lilli předemne na záchody a zavřela dveře. Pak jsem skontrolovala všechny kabinky a když jsem s tím skončila podívala jsem se nejist na Lilli. Nic jsem neříkala, musela jsem si v hlavě promyslet co jí řeknu a jak to všechno vyřeším.

,,Co se stalo? Jsi v pohodě?" Zeptala se Lilli, což mě trochu vyvedlo z míry. Proč se na to ptá právě ona?!

,,Přesně na tohle bych se měla ptát já tebe." Nakrčila čelo. ,,No co? Co to mělo bejt při hodině."

,,Jsi si jistá že se ptá ta pravá?"

,,Fajn, koukej, vím že ty bys měla mít právo vědět proč jsem se sebrala a odešla ze třídy, ale já bych taky měla mát nějaký právo." Vykřikla jsem. Chtěla jsem prostě vědět co je zač a co má co dočinění s těmi mými hlasy v hlavě.

,,Tak víš co? njedřív mi řekni proč jsi tak odešla, jo, ylo ti špatně, ale nevypadala jsi nějak nemocně a podle toho co vím se nevolnost nikdy takhle rychle neprojevuje, jen v případě kdyby jsi byla těhotná. a to nejsi žen ne?!" Zeptala se velmi důrazně.

,,Ne! Nejsem. A To co mi bylo doopravdy ti říct nemůžu jasný? Neví to nikdo, krom těch kdo to zkoumaj. prostě věř tomu že mi bylo jen špatně oukey?"

,,Fajn, jak chceš. Co chceš vědět ty?" Zeptala se.

,,Jak jsi to udělala? Jakto že jsi mě slyšela, neřekla jsem ani slovo, jen jsem si to myslela, jak jsi mě teda slyšela?!"

,,Nic jsem neslyšela, jen jsem měla pocit že potřebuješ vypadnout. Tak jsem ti to řekla."

,,neřekla jsi mi to, ty jsi to nevyslovila, slyšela jsem to v hlavě, nebylo to skutečný!" Oporovala jsem chtěla jsem sakra vědět pravdu! Konečně něco opravdu vědět. Být si tím jistá.

,,Hele, Liso." Podívala se na mě, přišla ke mně blíž a pohladila mě po rameni. ,,Ber to tak, že to co se stalo doopravdy ti říct nemůžu. Ne že by to nikdo nevěděl, ale dokud ty ke mně nebudeš upřímná, nemůžu ti to říct. Prosím tě omluv mě na další hodiny, půjdu domů a Patrika už znáš, jen pro informaci, neni to můj kluk, je to můj bratr. Ten půjde taky, tak zatím ahoj. A omlouvám se za to co před tebou předvedl." 

Prostě odešla. A jak ksakru věděla o tom incidentu na záchodě? neřekla jsem jí to a kluci, kteří to jediní mohli rozhlásit byly ještě vevnitř. Co?! Jak to vědla? A co myslela tou upřímností? Znám jí pár hodin, to už jí musím důvěřovat. Já jsem to teď tak trochu nechápala. Nejradši bych šla taky domů, ale zatím jsem tam jen tak stála a koukala na sebe do zrcadla.

Potřebuju zjistit co se stalo. Lilli, jedinej člověk, kterej věděl co se stalo, odešla a já na ní nemám ani číslo, nevím kde bydlí. Tak tohle budu muset ještě promyslet. 

A další věc je to že jsem asi nějakej mimozemšťan. Ni jak mě nepřekvapuje ten oheň a ta voda, už jsem si na moje nový objevy zvykala. Jistě že mě to vyděsilo, ale ne tolik.

Musela jsem za Rose. Do zvonění zbývaly asi dvě minuty.

Když jsem šla zpět ke skřínce a šáhla jsem po Občance, uvědomila jsem si že právě tuhle hodinu mám mít tu úvahu. Utíkala jsem do třídy, vzala si papír a začala jsem tam něco psát. Když zazvonilo a učitelka přišla do třídy, rychle jsem si to po sobě přečetla. A jistě, že to nedávalo smysl. ,,A jsem v háji."

,,Nemusíš, já ti pomůžu." Zase ten hlas v mé hlavě. Otočila jsem se ale všichni měli zabořený hlavy ve svých sešitech. Poznala jsem hlas Lilli, ale ta tady přece nebyla!

,,Lilli? Nejsi tady,jakto že tě teda slyšim a ještě navíc v mojí hlavě?"

,,Teď se na nic neptej, chci ti pomoct s tou úvahou, až na tebe přijde řada, budeš opakovat po mě."

Zakývala jsem hlavou, ani nevím proč, když mě neviděla. Pořádně jsem se nadechla a zase pořádně vydechla.

,,Takže každý mi přečte vaší práci, vezmeme to podle abecedy. Felicie?" Díky bohu. Nebudu jedna z prvních. Jsem Stevensová, takže spíš mezi posledníma.

,,Lilli?"

Ještě jsem jí párkrát volala, ale ona nic, chcvíli jsme si myslela že je to jen můj výmysl ale nakonec jsem usoudila že takovej blázen ještě nejsem.

Uplynula asi půl hodina. ,,Dobře Davide, to bylo působující." Pochválila Mongomeryho, ano byl to syn Pana učitele Mongomeryho a byl úplně stejně chytrý, takový třídní šprt. Ale někdy byl dokonce vtipnější než náš milovanej Louis. ,,Meliso?" Rychle jsem se na ní podívala.

,,Fajn Lilli je to tady." Stoupla jsem si a znovu se nadechla. Slyšela jsem jak se Louis s Paulem hned začali šeptat o těch záchodcích. 

,,Začni prosím." Pobídla mě učitelka. Vlastně jsem držela prázdný papír.

,,Černá rasa je v naší zemi normální, není jí tu tolik, jako třeba v Mexiku, Africe a jinde, ale vyskytuje se tu. Uráží je když mají jiná práva než mi, nebo jiné zákony, než my. Pak si myslím..." Lilli mluvila a já to opakovala po ní. Asi mi zachránila život, pomyslela jsem si. Byla to důležitá pololetní práce a kdybych jí neměla, asi by škola poslala domů dopis, táta by řekl že to nezvládám a dal by mě zase do nemocnice. Znám to.

,,Děkuju." Poděkovala jsem Lilli, ale ta zase nereagovala, ale byla jsem si jistá že to slyšela. Učitelka mě pochválila a já si v klidu sedla s malým úsměvem.