Another Eyes

Aha...

,,Lilli, co tu děláš?" Zeptala jsem se.

,,Snažím se ti něco vysvětlit." Popošla ke mně, ale já udělala krok zpátky. ,,Prosím tě neboj se mě, snažím se ti pomoct, my všichni."

,,Tak koukej, znám tě pár hodin stejně tak i Patrika a..." Podívala jsem se na Williama. ,,a Williama znám možná ještě míň." Znovu jsem se zaměřila na Lilli. ,,Jestli se mi snažíte pomoct, proč jsem musela být v bezvědomí?"

,,Vidíš tady ten stůl?" Ukázala na veliký dřevěný stůl a já se na něj podívala. Kývla jsem. ,,Všichni si k němu sedneme a já ti slibuju, že ti odpovíme na všechny otázky na jaké se zeptáš." Usmála se. Koukala jsem na ní trochu nejistě a pořád jsem v ní moc důvěry neměla. Abych jí mohla věřit potřebovala jsem opravdu pravdivé odpovědi. ,,Slibuju, jenom pravdu, nic víc." Položila mi ruku na rameno a druhou rukou mi naznačila abych si sedla na židli. Po malém váhání jsem si teda sedla a pak se ke stolu připojili i oni.

William hned obsadil židli vedle mě. O co se pořád snaží? Je mi úplně ukradenej. Abych mu to zase, opakuji zase dala najevo šoupla jsem se židlýblíž k Lilli, která seděla hned vedle mě po mé pravé ruce. Patrik si sednul na proti a furt měl takový smutný obličej. ,,Tak se ptej." Řekl později právě Patrik.

,,Fajn, kdo teda podle vás jsem?"

,,No, tak to je trochu složitý." Vyštěknul Patrik a William se zasmál.

,,Neber to tak že bys nebyla Melisa Stevens," Usmála se Lilli, ale mě to moc k smíchu nepřipadalo. ,,máš jen určitý dar, jako my všichni."

,,Je to něco jako..." Patrik začal, ale nedopověděl to. Ozval se nějaký hlasitý gong nebo co to bylo a pak hned nějaký zvuk jako při poplachu. ,,Je to tu, musíme jít!" Křiknul a všichni se hned zvedli a začali běhat po místnosti.

,,Co je tady?!" Nikdo mě neposlouchal. ,,Halo! Co se zase děje?" Lilli se konečně zastavila a začala se rozhlížet.

,,Wille? Vezmi Lisu domů." Křikla na něj a začala telefonovat.

,,Ne to teda ne, stačilo že jsem jí musel přivést, tohle si nenechám ujít! Lilli nedělej mi to!"

,,Hned!" Zakřičela.

Všichni jsme museli ven, byla jsem docela ráda, konečně normální vzduch. Byla tam veliká dodávka a asi tři osobní auta. Lilli a Patrik nastoupili do dodávky a rychle odjeli. No jasně a mě tu zase nechaj s ním. Podívala jsem se na Willa.

,,Tak pojď." Mávnul rukou abych šla do auta. Vypadal zklamaně a mě ho poprví bylo docela líto. Na zadní sedačce jsem měla tašku do školy, takže mi nic nevzali. Seděla jsem vedle něj a on vyjel, chvíli bylo ticho, ale pak jsem se prostě musela ptát. ,,Kam jeli?"

,,Vážně tě to zajímá?" Kývala jsem hlavou a on si vzychnul. ,,Pro desítku." Kokala jsem na něj že nechápu. ,,Nechci ti to říkat."

,,Musim přece vědět kdo jsem a kdo je ta desítka, co jsem teda já?"

,,Jo měla bys to vědět." Kouknul se na mě a já udělala psí pohled s malým usměvem. ,,Víš jak jsi dneska ve škole vzplanula a pak to s tou vodou? No tak to je tvůj účel. Za čas se to naučíš ovládat a nebude tě to takhle překvapovat, ale musíš cvičit."

,,Počkej," Zarazila jsem ho. ,,takže to nebylo jen tak? Takže nejsem magor?" Usmála jsem se i když jsem moc nechtěla, ale zase jsem chtěla aby se smál on. Nevypadal moc happy.

,,Ne, no i když..."

,,Hej!" Plácla jsem ho po rameni a on se zasmál. Konečně, bylo nezvyk ho vidět trochu mimo. ,,Takže to souvisí s míma očima, těmi vlasy a?"