I Need His Love

KAPITOLA JEDENÁCTÁ

Někdo zazvonil na zvonek. Seběhla jsem po schodech a otevřela hlavní dveře, stál tam Thomas. Vypadal dobře, měl na sobě čistě bílé triko, černé džíny, bílé konversky a v ruce držel malou bonbonieru. ,,Ahoj" řekla jsem s pohledem upřeným na bonbonieru v Thomasových rukách. ,,Ahoj, to je pro tebe" usmál se na mě a podal mi bonbonieru. Úsměv jsem mu oplatila. ,,Jé, děkuju." řekla jsem a položila ji na botník. ,,Taaak, kam půjdeme?" zeptala jsem se a zabouchla za sebou dveře. ,,Hmm, třeba originálně do parku." řekl a provokativně mi bouchl do ramene. ,,Hmm, to by šlo." bouchnutí jsem mu oplatila. Oba jsme se zasmáli. ,,Chtělo by to nějak začít konverzaci, ale nechci začínat trapným ,Jak se máš?'..." řekl po chvilce ticha Thomas. ,,To jo, tak třeba... Máš nějakého mazlíčka?" zeptala jsem se ho. ,,No, tak teta má psa. Jmenuje se Timmy, je mu asi pět let. A když mi bylo asi třináct, měl jsem rybičky, ale nekrmil jsem je, tak se začaly vzájemně požírat a ta poslední už jen umřela, když neměla co jíst..." řekl. ,,Ouuu, aha... No, tak mi máme kočku, je to Britka, jmenuje se Lea, jsou jí asi tři roky, dostaly jsme jí s Emm jednou k Vánocům." pokračovala jsem v rozhovoru. ,,Aaaaa, co takhle děláš ve volném čase, když nechodíš po venku?" zeptal se a stoupl si přede mě tak, aby mi viděl do obličeje a šel po zádu. ,,Tak jako klasika... Válím se u mobilu, jsem u- uuaaaa..." nestihla jsem doříct větu, protože se mi zamotalo nohy a já skončila na zemi. Teda ne přímo na zemi, jak jsem později zjistila. Ležela jsem na Thomasovi. ,Vážně? Že já mám vždycky takový ,štěstí'...' pronesla jsem si v duchu ironicky a koukla se na Thomase ležícího pode mnou. Naše tváře od sebe byly pouhých pár desítek centimetrů. Cítila jsem jeho těžký dech na mých tvářích. ,,P- promiň..." řekla jsem a zvedla se. ,,Jo dobrý..." řekl Thomas a stoupl si taky. ,,Jsi v pořádku?" zeptal se mě a v jeho hlase šla rozpoznat starostlivost. ,,Jo, v pohodě" kývla jsem. ,,Ty máš na ty pády opravdu velký štěstí, viď?" řekl pobaveně. ,,Když já jsem střevo od přírody, já to nedělám schválně, fakt." odpověděla jsem stejně pobaveně jako on. ,,Okey, budu se snažit ti věřit... Aaa tak mě napadlo, nechceš si někam jít dát něco k jídlu? Třeba něco šíleně zdravého v McDonaldu." řekl. ,,Ouu, no, s tím jsem nepočítala a nemám sebou žádné peníze..." řekla jsem a koukla se na špičky u nohou. ,,To vůbec nevadí! Samozřejmě, že platím já!" ,,Ale-" nenechal mě doříct mou námitku. ,,Nechci nic slyšet." řekl rázně a pohrozil mi před obličejem ukazováčkem jako nějakému pětiletém dítěti. Zasmála jsem se ,,Dobrá". Měla jsme špatný pocit z toho, že za mě bude platit, ale jeho to očividně moc netrápilo. Kráčel vedle mě s úsměvem na tváři. ,,Hele už je to jen kousek, pojď." řekl najednou a já se podívala před sebe. ,,Nojo, McDonalds." pronesla jsem a snažila se znít nadšeně a myslím, že se mi to i povedlo.

Woohoo. A máme tu další kapitolku. Doufám, že se vám líbí. Co myslíte, že se stane? ^^

Za případné chyby, či překlepy v textu se omlouvám.