Creepypasta high #DOKONČENO

1. Nová škola

Vzala jsem kufr a vlekla ho k majestátní budově, ve které se nacházela má škola. Vživotě jsem o té škole neslyšela, ale prodavačka u nás na vesnici říkala, že je to vynikající pro studium. Pro mě to každopádně bylo výhodné, protože na mé staré škole mě šikanovali a učení tam za moc nestálo.
Prošla jsem branou a kráčela po chodníku k vchodu do budovy. Kolem postávaly skupinky štěbetajících studentů. Dotáhla jsem kufr až ke schodišti a snažila se ho vytáhnout nahoru, když ke mně přišel jeden kluk. Měl hnědé vlasy, v nich brýle se žlutými skly a kolem krku šátek. Vypadal celkem mile.
"Dej mi to, přece tě nezabije kufr" zasmál se a já zaslechla ještě něco jako "to bychom mu museli závidět." Potřásla jsem hlavou, abych vyhnala ty přeludy z hlavy a usmála se na něj.
"Díky."
"Žádný problém. Ty jsi tu nová, že?" zeptal se mě, když dotáhl kufr až nahoru.
"Je to tak poznat?" zasmála jsem se a všimla si, že se na nás někteří studenti vystrašeně dívají. Tedy na toho kluka, na mě spíš takovým soucitným pohledem. Co jim je?
"Pojď za mnou" neodpověděl na moji otázku a vlekl ten kufr až k recepci.

Recepční na něj vyděšeně pohlédla a ani nepípla.
"Dobrý den" pokusila jsem se upoutat její pozornost.
"J-jméno?" vykoktala recepční.
"Cassie Smithová" odpověděla jsem a pokusila se vymyslet, co do všech tady vjelo. Recepční něco nervózně naťukala do notebooku a pak přikývla.
"Pokoj číslo třináct" řekla a podala mi klíče.
"Jaké to šťastné číslo" utrousila jsem koutkem úst a otočila se k chodbám.
"Tak zas někdy" zamával mi ten kluk a bleskurychle zmizel.

"Pokoj číslo 10, pokoj číslo 11, pokoj číslo 12, 13!" odpočítávala jsem a konečně se dostala k mému pokoji. Tedy, našemu. Na cedulce bylo napsáno
Cassie Smithová
Chloe Blacková

Zaklepala jsem a vešla dovnitř. Na posteli tam už seděla vysoká blondýnka s velkýma modrýma kukadlama. Ale nemějte špatnou představu, nebyla jako ty barbie venku na ulicích. Vypadala mile.

Otočila ke mně hlavu a nadšeně vypískla.
"Ahoj! Já jsem Chloe. Ty jsi Cassie, že? Z nás budou skvělé kámošky! Musíme se navzájem podržet, když tu žijeme s vrahy!"
Chvilku mi trvalo, než jsem to všechno vstřebala. Pak mi teprve došlo, co řekla.
"Počkej, počkej.. s vrahy?!"
Překvapeně na mě zamrkala.
"Ty to nevíš?"
"Nevím co?" začala jsem být dost vystresovaná.
"Slyšelas vůbec někdy o creepypastách?" začala trpělivým tónem.
"Heh.." pokrčila jsem s drobným úsměvem rameny.
"Tak to by sis je měla přečíst" vmžiku měla v ruce mobil a začala něco rychle vyhledávat.
"Začneme třeba.. Jeffem." Podala mi mobil s obrázkem černovlasého kluka s vybledlou pletí, bez víček a s vyřízlým úsměvem. Otřásla jsem se a četla jeho příběh.
"Počkej," podívala jsem se na Chloe. "chceš mi říct, že tenhle maniak existuje a chodí na tuhle školu?"
Jen přikývla.
"Podívej se i na ty další. Ne.. Vlastně počkej, není čas, za hodinu máme být v posluchárně."
"Tak si aspoň prohlédnu fotky" řekla jsem a začla otevírat jednu creepypastu za druhou. Nakonec jsem se zarazila u jedné. Byl tam kluk s hnědými vlasy, brýlemi se žlutými skly a šátek přes pusu.
"T-to.. To je ten kluk, co mi pomáhal s kufrem" vydechla jsem po chvíli. Chloe se na mě překvapeně podívala.
"Ty ses nechala zavést vrahem dovnitř?!" zaječela najednou tak, že jsem slítla z postele.
"Um.. já nevěděla, že je vrah. Aspoň už vím, proč byli všichni tak nervózní."
V tom se celou školou rozlehlo skřípění, jakoby od dveří. Obě jme se na sebe podívaly. Je čas jít.