Creepypasta high #DOKONČENO

20. "Zradilas mě..."

"Zradilas mě..."
To byla poslední slova, která Chloe ve svém životě slyšela. Hned, jakmile je zaslechla, jí totiž hrdlem projel nůž. A já držela jeho rukojeť. Na moment jsem si vzpomněla na ten sen, co jsem kdysi měla, jak jsem našla Chloe probodnutou mečem, který jsem drželo. Ušklíbla jsem se a podívala se na hodiny. Bylo 10:04. Mám minutu na to, všechno uklidit. Vzala jsem Chloe a položila ji na její postel. Přikryla jsem ji až po krk, takže to vypadalo, jako když spí. Pak jsem běžela do koupelny a umyla nůž, pak jsem si ho dala do kapsy jako dárek pro dalšího, kdo mě zradí. Vzala jsem spoustu kapesníků a mop a začla vytírat podlahu od krve. Nešlo to úplně, tak jsem tam dotáhla koberec. Mop jsem dala zpět do koupelny a utřela krev z okna. Kapesníky jsem vyhodila a posadila se na svoji postel ve chvíli, kdy bylo přesně 10:05.

Landy vešla dovnitř v 10:10 a setkala se s mým zamračeným pohledem.
"Promiň, zastavila mě Mandy" řekla a zavřela dveře. Otevřela jsem pusu v šoku. Další? KOLIK HOLEK JEŠTĚ BUDE MÍT VE SVYM JMÉNĚ ANDY?!
"To je jedno" zabručela jsem. Vypadalo to, že se jí ulevilo, i když já jsem myslela, že je mi jedno, jaký vysvětlení pro to má. No což, její chyba.

Podívala se na Chloe.
"Chloe?"
"Spí" usmála jsem se.
"Aha.." řekla tupě. Chvíli jsme nemluvily, než se zas pokusila se mnou komunikovat.
"Na co myslíš?"
Na to, kolika způsoby tě můžu zabít. uchechtla jsem se nad svými myšlenkami.
"Nic moc. Mám pro nás připravenou hru."
Nadzvedla obočí. "Jakou?"
"Na schovku" zle jsem se ušklíbla.
"C-cože?" zmateně zamrkala.
"Je po večerce. Měla by ses jít rychle schovat" poznamenala jsem s dalším úšklebkem.
"A-ale co když mě najdeš?"
"Pak poneseš následky.." usmála jsem se ještě zářivěji. Vyvalila na mě oči. Pak přiskočila k posteli mé spolubydlící.
"Chloe! Chloe probuď se!" Překlopila ji na stranu a uviděla ránu v jejím krku. Zavřískla a vrhla se ke dveřím.
"Počítám do pěti" usmála jsem se. Dala bych jí víc času, ale jelikož nesmíme studenty sledovat do pokojů, nemohla jsem riskovat, že by doběhla tak daleko. Ani mi neodpověděla a vyběhla ze dveří. Po chvíli jsem viděla, jak se kolem prohnalo něco bílýho. Vyrazila jsem taky ze dveří a popadla to.
"Jeffe, tahle je moje!" zamračila jsem se.
"Já ji viděl první!" zaprotestoval kluk přede mnou.
"Ne, my hrajeme na schovku, víš?" usmála jsem se a podívala se za ní. "Ale teď to bude asi spíš honěná. 5! Už jdu!" zasmála jsem se a rozešla se za ní rychlým krokem. Ani jsem si nevšimla, že Jeff šel za mnou.

Slyšela jsem její trhaný dech. Byla blízko. Rozhlížela jsem se po chodbě, ve které jsem se nacházela. Vzápětí mi na hlavu přistála váza a ona se pokusila utéct zpoza stolu. Chytila jsem ji za ruku, aby nezdrhla.
"Sklamalas mě, takhle se hra na schovku nehraje. Zradilas mě Landy..." Oči se jí rozšířily strachy, když se jí do hrudi zarazil chladný kov.   

Otřela jsem nůž do mojí mikiny a koutkem oka zahlédla, jak se něco pohlo v pravý stěně. Otočila jsem se tam a všimla si, že ze dveří tam kouká nějaká hnědovlasá holka. Měla v ruce mobil. Ona mě fotila?! Vzápětí začla něco horlivě psát a rychle zabouchla dveře. Zamračeně jsem se podívala na cedulku na jejích dveřích. Bylo tam
Landy Fosterová
Bára Tulisová