Creepypasta high #DOKONČENO

22. Konečně

Všichni na mě nechápavě hleděli.
"Tak to zvedni" pobídl mě Ben. Nervózně jsem ťukla na tlačítko přijmout hovor a přiložila jsem mobil k uchu.
"Haló?" řekla jsem po chvilce. Z druhé strany se ozval drobný chichot.
"Nazdárek Cass!"
"Chloe?" zeptala jsem nejistě.
"No, bylo celkem těžký předstírat mrtvou, kdyžs mě jen trochu řízla do krku" ozvalo se z druhé strany.
"Ty mrcho!" zavrčela jsem, sáhla do kapsy pro nůž a šla ke dveřím s rozhodnutím, že když jsem ji nezabila předtím, zabiju ji znova teď.
"Kde seš?!"
"Vypadáš pěkně naštvaně" rozchichotala se znovu.
"To si piš, že jsem!" zavrčela jsem.
"Ale ta mikina se mi líbí. Dáš mi taky jednu?"

Stuhla jsem uprostřed kroku. Kolem mě se hned nahrnuli všichni z místnosti.
"Copak?" zeptal se Candy Pop.
"Ona mě vidí" řekla jsem a okamžitě se začla rozhlížet. Dala jsem hovor na hlasito a tak teď byl slyšet chichot jeeště víc.
"Samá voda!"
Nakonec jsem stočila hlavu vzhůru a na jednom trámu vysoko u stropu jsem viděla sedět Chloe, s mobilem u ucha. Otevřela jsem pusu.
"Jak ses tam sakra dostala?!" Odpovědí mi byl jen chichot. Zamračila jsem se, ale pak jsem se ušklíbla.
"Teď něco uvidíš Slečno nesmrtelná."

Napřáhla jsem levou ruku vzhůru, mobil odhodila na zem a pouta na ní se mi prodloužily. Obmotaly se pevně kolem toho trámu a pak se začly zas zkracovat, takže jsem stoupala nahoru k trámu jak výtahem. Nakonec jsem se trámu chytla oběma rukama, řetězy zas visely podél nich a vyhoupla jsem se nahoru. Napřímila jsem se a otočila se k Chloe, která mě jen sledovala s mírně pootevřenou pusou.
"To čumíš, co?" ušklíbla jsem se a znovu uchopila nůž. Koutkem oka jsem zahlédla, že nás ostatní sledují, jako kdybychom byli v kině a to včetně Báry.

Vzápětí se proti mně Chloe vrhla a srazila mě zády na trám. Sykla jsem bolestí a pokusila se jí ze mě shodit, když mi obtočila ruce kolem krku a začla mě škrtit. Zamračila jsem se a řetězy z obou mých rukou, které jsem měla přiražené dolů, udělaly to samé. Usmála jsem se, když se Chloe začla trochu kývat. Sice mi taky docházel dech, ale jí už žádný nezbýval. Pustila jsem ji a schodila ji ze mě. Slítla dolů na podlahu, hnusně to křuplo a já seskočila za ní.

Měla zlomenou nohu, to bylo jasně vidět. Dívala se na mě smutnýma očima. Vyzkoušela na mě poslední zbraň, jaká jí ještě zbývala.
"Prosím Cass... Prosím. Byly jsme kamarádky, tak proč mě chceš zabít?"
Protočila jsem otráveně očima.
"Napadneš mě a pak se mě snažíš přesvědčit, abych tě nezabíjela. To je logika." Naklonila jsem se na ní a bodla ji nožem přesně do srdce. Když zavřela oči, ještě jsem jí projistotu zkontrolovala tep. Žádný něměla.
"No konečně. Už jsem myslela, že je vážně nesmrtelná" otřela jsem nůž a ruce od krve do svojí mikiny.
"Heh.. nadělaly jsme trochu nepořádek."

BUM!

Ozvala se hlasitá rána a já pohlédla tam, odkud se ozvala. Bára ležela na zemi s mírně pootevřenou pusou.
"Panebože, kdo z vás to udělal?" zamračila jsem se.
"Klid, jen omdlela" uchichtl se LJ.