NEŠŤASTNÁ ŽENA ✅

XX.

Tím, jak seděla bezmyšlenkově na křesle, tak úplně ztratila pojem o čase. Proto pro ni bylo velkým šokem, když se ze zdola ozvala hlasitá rána od prásknutí dveří a následný hluk.

Začala se čím dál tím víc bát, protože vytušila, že se zase opil. Stále zabalená v peřině opatrně vykoukla z ložnice a tak zjistila, že se musí momentálně pohybovat asi v kuchyni, odkud volal její jméno.

„Barboro, tak už jsi připravená?" zakřičel přes celý barák a zakončil to hlasitým smíchem, který jí naháněl strach.

Celá ztuhla a polil ji studený pot. Ani nevěděla jak, ale ocitla se v pokoji pro hosty s prsty na klíči, kterým zamykala dveře. Srdce jí bilo, jako kdyby doběhla maraton.

„No tak, kde jsi?" jeho hlas se více a více přibližoval. Přestala už snad i dýchat, tím v jakém byla šoku.

„Barboro," křičel přes celou chodbu. Z ložnice se ozývaly hlasité rány a výkřiky.

Tohle byla přesně ta doba, kdy se poprvé něčeho pořádně bála. Nevěděla absolutně vůbec, jak bude reagovat a čeho je v jeho stavu schopný.

Tváře měla úplně promáčené a oči pro změnu vyschlé od toho, jak se soustředila na jeho pohyby a zapomněla mrkat.

Myslela, že už si šel třeba lehnout, ale to se zdaleka mýlila, protože se z ložnice ozvala další rána a sprostá nadávka. Zanedlouho se po chodbě rozlehly dunivé kroky. V tu chvíli jí srdce asi přestalo na chvíli bít úplně.

„Ty kurvo, otevři ty zasraný dveře," začal do dveří mlátit a lomcovat klikou.

Vůbec nevěděla, zda se mám ozvat nebo dělat mrtvého brouka. Pro své bezpečí zvolila druhou možnost. Stále zabalená v peřině si sedla do postele a přitáhla si kolena k hrudi. Celá se klepala strachy.

„Vím, že tam jsi! Otevři ty dveře nebo je vykopnu," vyhrožoval.

Její tělo už přestalo úplně vnímat. Jen věděla, že na ni neustále křičel a bouchal do dveří. Více si nepamatuje, protože její tělo vyčerpáním upadlo do tvrdého a bezstarostného spánku. Ze spánku, kde se ničeho nebála a pouze si užívala tu krásnou volnost a ji probudil zvonek.

Další šok projel jejím tělem, protože si zaprvé vzpomněla na nepříjemný předešlý den a zadruhé, protože nevěděla, kde se ten ochlasta nachází.

Nejdříve vystrčila ven hlavu a tak zjistila, že Vojtu nikde nevidí. Další hlasité zazvonění. Sice jeho neviděla, ale zato ten neuvěřitelný bordel po celé chodbě ano. Začaly ji v očích nad tím pohledem, pálit slzy.

V rychlosti seběhla schody dolů ke dveřím a u zrcadla se ještě trochu poupravila.

Pootevřela dveře a utrpěla další nemilý šok, protože osoba, která za dveřmi stála, byla její tchyně, která měla přijet až na oběd.

„Ahoj Barunko," nasadila ten její falešný úsměv a nahrnula se dovnitř.

„Dobrý den."

„Koukám, že jsem asi přišla nevhod. Vypadáš jako po noci plné vášně, ze které jsem tě vzbudila, kde je vůbec Vojtíšek? Asi se ještě obléká, že?" zasmála se, ale Báře moc do smíchu nebylo.

„Mami jsem tady," jeho hlas se rozlehl po celé místnosti. V Báře se úplně všechno zastavilo a ještě více, když se jeho ruka ocitla kolem jejích ramen.