NEŠŤASTNÁ ŽENA ✅

XXIII.

Vojtěch se několikrát nadechl, jako býk a promnul si spánky. Když se však otočil zpátky k Báře, uvědomil si, že by měl přestat.
„Hej," jeho výška hlasu byla stále stejná.

„Barboro," začínal mít obavy, že něco není tak úplně v pořádku.

„Miláčku," klekl si vedle jejího těla, které vnitřně zažívalo pocit svobody a klidu.

„Zlato," zašeptal zničeně. Zlehka jí profackoval, ale na to tváře neměly šanci reagovat, protože byly zvyklé z předešlého útoku na mnohem silnější rány.

„Miláčku, nezlob mě," po tvářích mu začínaly stékat slzy, protože i když se to nezdálo tak neměl ledové srdce a to, jak napadl svou manželku, si v tom okamžiku vyčítal.

Pro své uspokojení a jistotu jí zkontroloval tep a v náručí jí, jako princeznu odnesl do ložnice, kde ji položil do měkkých peřin a po tom, co ji políbil na čelo, si odešel dát ledovou sprchu, aby ze sebe smyl ten vztek.

Poté, co se vrátil z koupelny, si jako kdyby se nic nestalo, lehl vedle ní a objal ji obvyklým způsobem na dobrou noc.

Během noci Báru probudila ostrá bolest v tvářích. Chtěla se posadit, ale zabránila jí v tom ruka, která byla pevně přehozená přes její břicho.

Propadla znovu do zóny strachu. Vzpomínky na to, co se stalo před pár hodinami, se jí vracely, jako by se to právě dělo. Tváře se jí okamžitě začaly máčet slzami, které nedokázala ohlídat.

Na asi šestý pokus se jí podařilo dostat se z jeho pevného a především nepříjemného objetí.

Hned, co se postavila na nohy, jí ukázaly, že nejsou ve formě a díky jejich rozklepání jí posadily zpátky na postel.

Pokusila se znovu postavit a odejít do koupelny. Potřebovala nutně na toaletu.

Musela se posadit na záchodové prkýnko a nabrat síly. Během toho se snažila přijít na to, co má dělat.

Nenapadlo jí nic vhodného. Mamku nechce strašit něčím, co snad dokáže sama. Agátu to samý. Ostatním kamarádkám se nehodlá s ničím svěřovat. Tchyně by ji skopala ještě víc. Vojty se bojí. Nechce takový život, kdy se neustále rozhoduje, co může, komu může důvěřovat a komu zase ne. Chce zpátky ten život, kdy po tom, co se vrátí z práce a Vojta ze servisu, si společně dají výbornou večeři, dvojku vína, zhlédnou film a celé to zakončí dokonalým milováním. Ne to, co se děje poslední pár měsíců. Nikdy si takový život nepřála.

Ruka ji vytrhla z myšlenek a uvažování, protože jí dala jasně najevo, že s ní není něco v pořádku a že potřebuje minimálně stáhnout. Lehce pohnula se zápěstím, ale rukou jí hned na to projela výrazná bolest. Zasyčela bolestí a potichu přecupitala ložnicí do šatny, kde si do malé cestovní tašky dala pár kousků oblečení. Bylo to náročné, protože vše včetně oblékání dělala jednou rukou. Celé toto rozhodnutí bylo spontální, vlastně si ani neuvědomovala, co dělá.

V šatně zhasla a otevřela dveře do ložnice. V tu chvíli nejspíš prodělala zástavu srdce a vše si uvědomila. Její muž stál před ní, jako její noční můra a jeho pronikavým hlasem na ní uhodil otázkou.

„Kam si jako myslíš, že jdeš?"