NEŠŤASTNÁ ŽENA ✅

LVI.

  „No nazdar lidi," Bára s radostí objala Agátu a zároveň se usmívala na Adama, kterého také velice ráda a navíc po dlouhé době viděla.

„Jdeme stavět," pozvedl do vzduchu kufřík, kde měl zřejmě nářadí na sestavení postýlky a skříňky pro malého.

„No konečně, mám pocit, že už se dlouho schovávat nebude," pohladila si obrovské bříško, které ji dnes docela trápilo. Uhnula jim z cesty, aby mohli vejít a co nejdřív se pustit do práce. 

„Hele, přinesli jsme ještě nějaké zákusky, tak si dej, ale nesežer to všechno," zasmála se její nejlepší kamarádka a předala jí bílou krabici s dortíky.

 „Neboj, věnečky stejně nejím," zasmála se a uvelebila se i s krabicí na posteli. 

„Proč ty jsi tu vlastně tak dlouho nebyl? Už tě nebavilo mě hlídat?" udělala vážný obličej a očekávala Adamovu odpověď. Ten se na okamžik podíval na Agátu a pak hned na Báru. 

„Měl jsem toho v práci dost, tu nánu jsem nechal vyhodit, takže jsem si všechno musel dělat sám," svěsil ramena a následně se pustil do studování návodu, jak postýlku složit. Pravda však byla jiná, s malůvkami na obličeji, které mu tam Vojtěch ponechal, se nemohl v její přítomnosti ukázat.

„No jak myslíš, ale stejně je mi to nějaké podezřelé. Jindy jsi byl schopen mě hlídat dvacet čtyři hodin denně," zvedla obočí a upřeně ho sledovala, ale on byl zabraný do toho návodu a ji ignoroval. 

„Fakt toho měl dost," potvrdila Agy a vyndavala z pytlíčků různé šroubky. 

„Mohl si mi klidně dát vědět. Sedět v kanceláři bych i s tímhle balónem zvládla," ukázala si na bříško, ale oba ji úplně ignorovali. Povzdechla si a pustila se do těch zákusků.

„Tady ji nechci, prohoďte to. Skříňku k oknu a postýlku vedle ať mu nesvítí sluníčko do očiček," poklepala si na čelo a dál sledovala jejich snahu o postavení nábytku.

„Ty vole, musí to mít triliardu šroubků a prkýnek?" vztekal se Adam a hodil prkénky o zem, až se těhotná žena na posteli té rány lekla.

 „Promiň," koukl se na ni a otřel si zpocené čelo do rukávů od košile. 

„Stejně nechápu, proč to stavíš v košili," zasmála se jeho výběru a zakousla se do posledního zákusku.

 „Baruno, ty jsi to zase sežrala," nadávala jí Agáta a Adam, který si mimochodem teď tu košili sundával, na ni také hodil vražedný pohled. 

„Neřvěte, měla jsem hlad. Teda ne já, ale Daník," nevinně se usmála a podala jim prázdnou krabici.

 „Půjč mi nějaké triko. Moc dobře vím, že sis kupovala pánské, protože ses do normálních nevešla," začal se jí bez dovolení hrabat ve skříni. Nesouhlasně zapištěla, ale to už měl jedno na sobě.

 „Vyperu ti ho," zažertoval s úsměvem na tváři. 

„Klid nebo z něj porodíš," zasmála se Agy a čapla ho za rameno a tak ho vytlačila z ložnice. 

„Udělej mu kafe, já hned přijdu," řekla Agátě a pokroutila nad jejich chování hlavou, ale vnitřně cítila divný pocit, vadilo jí, že se tolik baví. Zapřela se lokty o postel, aby mohla vstát, ale jakmile se posadila, v břiše jí dnes již podruhé nepříjemně bodlo. 

„Daníku, klid," s lehkostí si bříško hladila a u toho zhluboka dýchala, protože to bylo takové nepříjemné a doposud nezažité. 

Pomalu se postavila na nohy, ale bolest se stupňovala. 

„Danečku," zakvílela bolestí a udělala dva potřebné kroky, aby mohla otevřít dveře.

 „Copak?" oba se otočili od velkého okna, ze kterého měla vždy báječný výhled, který tolik milovala už v práci, tento byl sice jiný a na jinou část města, ale i tak ji naprosto fascinoval. 

„Já nevím, ale strašně to najednou bolí," zkřivila bolestí obličej. 

„Nemůžeš už rodit?" zeptal se Adam a chytil ji za ramena. 

„Já nevím, ještě dva týdny," přišla další bolest, která jí vehnala slzy do očí. 

„Když rodila ségra, vypadala podobně jako ona," promluvila Agáta. 

„Vy blbci, mě nezajímá, jak vypadají ostatní ženský, ale co se děje se mnou," předklonila se, protože už nevěděla, jak se má postavit, aby to nebolelo. 

„A taky se takhle kroutila?" zeptal se potichu Adam Agáty.¨

„Odvezte mě do nemocnice!" zakřičela a naštvaně se na ně podívala. 

„A voda už odtekla?" chytila ji i Agáta. 

„Ježíši nevím, ale fakt chci už do nemocnice, bolí to," rozplakala se. Adam ji chytil pod koleny a vyhoupl si ji jako princeznu do náruče.