NEŠŤASTNÁ ŽENA ✅

XLI.

O vizitě jí doktor oznámil, že kolem desáté by mohla jít domů, ale musí jí samozřejmě někdo vyzvednout a ona se nemá rozčilovat, zkrátka má být v klidu.

Také mu oznámila konečný verdikt, co se těhotenství týče. Celonoční přemýšlení ji dovedlo k faktu, že ať chce nebo ne, je to živý tvor a nedokázala bych ho nechat zabít.

Doktor i všichni ostatní, co se vizity účastnili, měli z rozhodnutí radost. Obává se, že jediný člověk, který tu radost mít nebude, bude právě tatínek toho malého stvořeníčka.

Nedalo se nic jiného dělat a ona se domů nějak dostat musela a proto ačkoliv vážně nerada zavolala Adamovi, zda by pro ni nemohl přijet.

V půl desáté přesně, se v hrobovém tichu, které v pokoji udržovala rozneslo klepání na dveře. Vyvolalo to v ní nepříjemný pocit, ale když se v pokoji ukázal Adam v celé své kráse, strach z ní zase opadl a polil ji pocit bezpečí. Opravdu se v jeho blízkosti začínala cítit bezpečně.

„Ahoj," pozdravil jí a vložil do ruky růžovou růži s nádherným květem.

„Děkuji," vděčně se na něj usmála.

„Jak se cítíš?" snažil se navázat konverzaci a při tom si ji prohlížel.

„Už dobře, mohl by si mě odvést domů?"

„To je samozřejmost," chytil ji za ruku.

„Miminko si si nechala, že ano?" s obavou se na ni podíval. Kývla a rozplakala se.

Otevřel jí svou náruč, ale ona ji nepřijala.

„Neplakej," mluvil na ní a alespoň jí držel za ruku.

„Bojím se," přiznala.

„Čeho se bojíš?" V jeho hlase byla slyšet starost.

„Že to miminko nebude manžel chtít a že mu ublíží," plakala jako malá holka.

„Neboj se, miluje tě přeci a miminko bude milovat také, každý chlap snad musí milovat svého potomka."
Podívala se mu do očí a hřbetem ruky si otřela slzy.

„Ale co když ne?" přijala od něj papírový kapesník, který jí nabízel, a vysmrkala se do něj.

„Tak to není chlap pro tebe," zvýšil malinko hlas a sledoval její obličej, jako kdyby to byl nějaký vzácný exemplář.

Adam se po informacích, které mu Bára nevědomky dala, cítil nabit energií, protože jí hodlal pomoc a právě její slova ho usvědčila, že jí musí manžel minimálně psychicky deptat.

Jako gentleman opustil pokoj, když se převlékala a poté s ní po boku došel k jeho autu, kterým přijel. Honza s Terezou zvolili na zpáteční cestu domů vlak.

Bára sice chtěla sedět vepředu, ale Adam na ní viděl únavu a věděl, že by stejně usnula, takže ji donutil si sednout dozadu, kde si mohla natáhnout nohy a on ji přikryl dekou, kterou vozil v kufru.

Celou cestu domů mu šrotovalo v hlavě, co přesně za Bářiným psychickým stavem stojí. Jestli ji manžel vážně mlátí a ponižuje nebo to byla všechno pouze náhoda. Chtěl se jí zeptat na několik doplňujících otázek, ale spala.

Když zajížděl do ulice, kde Bára bydlí a konkrétně k jejich domu, všiml si, že na zahradě stojí právě její manžel v objetí s jinou ženou. No v objetí, spíše v propojení. Usoudil, že tohle si Bára nezaslouží a pro její dobro si raději udělali ještě okružní cestu po městě. Konec konců, ona stejně spala.