Ahoj, jmenuji se Avry (Ejvry). Je mi 16 let a na gymplu patřím mezi průměrné žačky. Jinak žiji skromný život s mím taťkou na jedné odlehlejší vesničce. Jsem normální holka, ale jen do teď....
"... a Avry, ty máš jedna-méně." Oznámila fyzikářka známky že čtvrtledky. ' jupiiiiiiii' pomyslela jsem si, jsem straaašně ráda že se mi ten test povedl. Zazvonilo a všichni vyběhli na oběd. Na obědě to bylo celkem nůďo, byla zas fronta jako vždy. Z oběda jsem musela běžet na bus abych stihla dojet domů... "Ahoj, jednu celou." Řekla jsem řidiči, znám ho od svých deseti let. Jinak jízdenky jsou u nás poloviční (do 15) a celá (od 15)... Sedla jsem si k oknu abych měla výhled ven😍 na překrásné hory (je konec jara)... Je pátek a já se nemůžu dočkat na víkend. Když jsem vystoupila z autobusu, šla jsem jako vždy užší cestou. Byla jsem straaaaaaaašně šťastná.. najednou jako by do mě někdo strčil, ale nikdo další tu nebyl !?!... Chtěla jsem s zvednout ale nešlo to😠. Počkat, od kdy mám místo rukou kopyta a černou srst😱😮? Pokusila jsem se rozejít a docela mi to šlo. Já jsem kůň😱😏😃, docvaklo mi po chvilce. Chodím u kraje protože uprostřed je bláto, štrejchla jsem o strom."jau" vykřikla jsem ( spíš zařechtala😂), jindy jsem štrejchala o stromy pořád a nevadilo mi to, ale dneska mě to bolelo?😐? Otočila jsem hlavu abych se koukala jestli jsem si nepoškrábala tu krásnou sametově černou srst. To co jsem uviděla mě ohromilo. Uviděla jsem překrásná černá křídla. Jsou úžasná 😍😘... pomyslela jsem si. Já nejsem kůň, ale pegas😮😱😊😇😏!! došlo mi. Došla jsem na louku, roztryskala jsem se a roztáhla křídla, vzlétnout jsem se ale nepokoušela. Byl to úžasný pocit, běžet po louce, hříva a ocas co vlají za mnou. Prostě super😁😊😘. Ke konci louky jsem zpomalila do klusu a kousek v lese jsem vyklusala. 'hm mohla bych se potom i naučit různé drezurních cviky...' pomyslela jsem si. Zastavila jsem až kousek od kraje lesa kde už začínala vesnička. Proměna zpět byla docela zajímavá. Přišlo mi jako bych se když to tak řeknu roztekla. Nebylo to moc příjemný. Radši nebudu nikomu říkat co se stalo, pomyslela jsem si. Došla jsem domů a hodila tašku do kouta. "Na to zapomeň, koukej si okamžitě udělat úkoly a připravit tašku." okamžitě mě okřikl taťka. "No jo no, vždyť už jdu." Odsekla jsem. Udělat úkoly a učit se mi zabralo asi tak dvě- tři hoďky. Úkolů nám daly profesoři docela málo, ale byly těžší. Pak jsem si namazala chleba s ani nevím čim😝. Šla jsem se koukat na televizi. Porad jsem nemohla zapomenout na to co se stalo. A pak okolo desátý ( na mě docela brzo) jsem šla spát. Nemohla jsem se dočkat zítřka.....😍😘💋...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Já ⬆⬆⬆⬆⬆ (jako člověk)⬆⬆⬆
Tady je nový díl nového příběhu 😁. Prosím neberte to jako kopirajt. Vaše Marťa Tomek
