Tak to jsem já 😀....

vzpomínky 😊😑😘😮

Ráno jsem vstala v osm. Rychle jsem udělala hygienu atd. V devět jsem vyběhla na louku kde jsem se měla s Crot setkat. Došla jsem tam, ale Crotalo tu ještě nebyla, noo, taky jsem ti o deset minut dřív😂. Crot asi po pěti minutách přišla.
Crot: Proměn se a pojď.
Já jsem nic nenamítala ani jsem se na nic neptala.
Obě jsem se proměnily a šly jsme. Šly jsem stejnou cestou jako včera. Došly jsem na ten samí skalní převis jak včera.
Já: Ehm, Crot?
Crot: Anoo?
Já: Mohla bys mi prosím povědět proč si tedy začala být taková.. noo.. zlejší.
Nechtěla jsem před ní říct úplně zlá, protože jsem si ji nechtěla znepřátelit.
Crot: Teď už můžu.
A začala
Crot: je to asi tak půl roku až rok zpátky, žila jsem normální život, šla jsem o víkendu na procházku, sama. Měla jsem perfektní náladu, protože mi mamka dovolila si koupit kočku, kterou jsem si dlouho přála... Tak jsem šla.. najednou jakoby do mě někdo strčil a já jsem spadla do bláta. Vyděsila jsem se a rozběhla jsem se... Jestli mě takhle uvidí rodiče tak mě asi ...  Najednou mi ale došlo že běžím po čtyřech a ne po dvou 😱.. byla jsem velice vyděšená. Prudce jsem zastavila a rozhlížela jsem se po svém těle, uviděla jsem krásnou bílou srst a pak.. krásná bílá křídla. Byla jsem zrovna na louce tak jsem je roztáhla a důrazně jsem s nimi mávla. Tak jsem se naučila létat, aspoň trochu. Další den bylo pondělí a já jsem byla pevné rozhodnutá že nikomu nepovím co se stalo a kdo vlastně jsem. Začala jsem chodit všude sama a z obav o to že by mě někdo sledovat jsem na všechny byla hnusná aby se se mnou nechtěli kamarádit. Měla jsem veliký strach, každý den, každou minutu, bála jsem jen vyjít do obchodu pro rohlíky. Bylo to hrozné. Pokaždé když jsem mohla tak jsem utekla sem, na skalní převis, naučila jsem se tu létat, jelikož tu někdy i hodně fouká vítr tak se tu učí dobře. Pořád jsem ale měla strašný strach a vše se ještě zhoršilo, když me sledovala ta dcera sousedů, Vanessa. Sledovala mě, ale těsně předtím než jsem se proměnila jsem si jí všimla. Okamžitě jsem ji seřvala proč mě šmíruje a tak dále. Ona jen  vylekaně, s brekem odběhla domů a já se začal bát ještě víc. Pak jsi se objevila ty a já zjistila že nejsem sama. Když jsem tě uviděla, tak jsem byla nesmírně šťastná, ale zároveň strašně vyděšená. A pak jsem zjistila že nejsem sama😊....

Zakončila vyprávění a já jen tiše stala vedle ní. Po téměř nekonečné chvíli ticha se Crot ozvala.
Crot: Tak to je můj příběh. A už jsi uvažovala nad svou přezdívkou?
Já: co-co... Ještě ne.
Crot: Mě napadlo podle tvé barvy Luna.
Já: Klidně, mě to nevadí.
Crot: Fajn, Luno.😉😄.
Já: Dobře, Crot😊.
.....

Tak tady je další díl, podle mě není zas tak super, ale to je můj názor.😄
Vaše Marťa Tomek