Ahoj, jmenuji se Avry (Ejvry). Je mi 16 let a na gymplu patřím mezi průměrné žačky. Jinak žiji skromný život s mím taťkou na jedné odlehlejší vesničce. Jsem normální holka, ale jen do teď....
... Konečně ráno, a ještě k tomu sobota!😁... Protřela jsem oči a rozkoukala se. Už se nemůžu dočkat až zas budu tryskat na loukách😍. Naší vísku obklopují z jedné strany hory a z druhé jsou louky. Prostě perfekt. Vztal jsem a rovnou se oblékla. Koukla jsem se na teploměr a zjistila jsem že je docela teplo... Šla jsem do kuchyně si namazat rohlík s marmeládou k snídani. Ňami😄.A jinak klasika jako vždy, hygiena atd.... Taťka: Nezapomeň se odpoledne učit!! Já: jasně tati. Vyběhla jsem ven na cestu a po chvíli jsem z ní sešla do lesíka, aby si mě nikdo nevšiml až se budu přeměňovat. Super. Naposledy jsem se rozhlédla, ale nikdo mě nesledoval, ani jsem naštěstí nic podezřelého nezahlédla. Chtěla jsem se proměnit..😱 ale... jakože to nejde.😠😱. vždyť včera to sen nebyl to vím na stopro😱😢😠.. tak jinak, jak jsem se včera cítila?.. byla jsem velice šťastná. Vzpomínala jsem na různé věci a hned jsem byla o dost šťastnější. Byla jsem tak šťastná, že jsem spadla na čtyři. Super, povedlo se 😀💋👍. Rozklusala jsem se na louku a přešla jsem do kroku. Zatímco jsem krokovala tak jsem přemýšlela o tom co budu dělat. Naklusala jsem a nápad na sebe nenechal dlouho čekat. Budu se učit létat 😄. Roztryskala jsem se a roztáhla křídla, odrazila jsem se a kousek plachtila, asi tak deset-dvacet metrů 😍. Dopad byl téměř katastrofa, poněvadž jsem se málem přizabila😅, naštěstí jen málem. Byla jsem už na druhé straně louky tak jsem se otočila a roztryskala jsem se, roztáhla křídla a při odrazu jsem s nimi důrazně mávla. Udržela jsem se vzduchu déle, ale přistání bylo zase na nic, jelikož mi podjela noha a já to málem nevyvážila😮😓😩. Ale naděje mě neopouštěla. Otočila jsem se a natryskala. Odrazila jsem se velice důrazně mávla křídly. Vylétla jsem až ke korunám stromů (u nás jsou stromy docela vysoké)😏😊😄. Podařilo se mi obeplachtit půlku louky. Pak přišel větší větřík a já (protože jsem to nečekala) jsem ztratila rovnováhu 😱😱.... Jen tak tak jsem to vyvážila a přistála co nejlépe. Měla jsem strašnou radost z létání. Je to úžasný pocit, když okolo mne proudí vítr a hříva i ocas se třepotají za mnou😍😘... Radši už léta nebudu, usoudila jsem když začalo foukat ještě víc 😢. Abych se nezabila. Ale zítra určitě půjdu zas, teda jestli bude nějaký volný čas. Ale co teda budu dělat teď? Můžu zkoušet třeba výdrž, běhat okolo louky a počítat kolečka. Hned jsem se rozběhla, ale ne tryskem, pouze cvalem. Cválala jsem klidným tempem abych vydržela co nejdéle. Louka je veliká dost takže jsem dala tak tři kolečka a radši přešla do klusu. Byla jsem docela utahaná z pokusu o létání, ale byla jsem strašně šťastná 😀😄😉😊. Vždy jsem toužila být pegasem a běhat po loukách nebo létat ve vzduchu už od mala. Přešla jsem do kroku protože jsem slyšela kapličku jak zvoní. Normální kapličky zvoní ve dvanáct, ale ta v naší vesnici zvoní už v půl. Musím se přiznat že se to opravdu hodí 😉. Krokovala jsem na okraj lesa a proměnila jsem se zpět v člověka. A šla jsem na oběd. Nebyl špatný😊....
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Já jako Pegas ⬆⬆⬆⬆⬆
Tady máte další díl. Doufám že se líbí 😉. Ještě nevím jak dlouhé budu psát díly, ale asi různě, podle nálady a nápadů 😀. Vaše Marťa Tomek
