Tak to jsem já 😀....

kéž by😓😢

Po obědě to bylo celkem nůďo...
Taťka: Teď už nikam nepůjdeš! Okamžitě se jdi učit!...
Já: Ale tati 😠😢... To počká na neděli. Prosíím...
Taťka: Ale nepočká. A i kdyby tak to dopadne jako minule, to jsi se na to vyprdla.
Já: Ale z ty písemky jsem dostala jedna méně.
Taťka: To je jedno!! Jdi se učit a jestli se pokusíš utéct tak máš okamžitě zaracha!!! Jasný?
Já: Joo, jasný 😩😠😣😥😒😬...
Odešla jsem do pokoje. Byla jsem docela vytočená, ale dokázala jsem se ovládnout. Sedla jsem si ke stolu a vyndala jsem z tašky učebnici bižule a sešit, pak sešit z fyziky a dalších​ různých předmětů. Otevřela jsem nejdřív biologii, ale neučila jsem se. Strašně mě mrzelo že nemůžu jít ven. Kéž bych se nemusela učit. Kéž by jsem mohla jít ven zkoušet zas létat. Kéž by.... "Učila" jsem se tak přibližně do čtyř, protože taťka chtěl abych se naučila kraviny ze všech předmětů. Konečně to je všechno. Pak jsem za ním doběhla.
Já: A tatí..
Taťka: Anoo?!? Už ses to všechno naučila?
Já: Jojo a můžu ještě ven?
Taťka: Tak jo ale nejdál do sedmi ať jsi zpátky!
Já: Díkýý😊.
Doběhla jsem do chodby a obula jsem se. Když jsme vyběhla z baráku tak jsem chtěla běžet přes náves. Jakmile jsem na ni doběhla tak jsem málem do někoho narazila. Noo super, to to nemohl být někdo jiný. Narazila jsem do holky která je z velice bohaté rodiny a dřív byla super, ale pak se něco stalo( nikdo neví co) a ona začala být na všechny strašně zlá, proto jsme ji začali říkat Crotalo(Krotalo) neboli chřestýš. Její pravé jméno nevím a ani mě  nikdy nezajímalo. Nikdo ji neměl ani nemá rád, ale mě je to tak nějak jedno, já se všem snažím vyhýbat 😏.
Crotalo: Dávej bacha!😠😟😬.
Skoro to po mě zakřičela, jako bych ji vytrhla z přemýšlení.
Já: Pro-pro-promiň. Jáá... jdu se projít.
Crotalo: Aha! A to by mě mělo jako zajímat?!?!
Já: No-o. Nee. Tak nic já..mizím..
Řekla jsem poněkud zakoktaně.
Crotalo po mě vrhla ještě jeden pohled plný nenávisti.
Radši jsem uhnula a Crotalo odběhla pryč, do lesa. Já se rozběhla za ní tak, aby si mě nevšimla, běžela jsem za ní docela dlouho, ona pak zastavila a já se schovala opodál. To co udělala mě překvapilo, klekla si na kolena, zavřela oči a po chvíli se začala strašně smát(skoro nuceně). To není možné....

Možná víte co se stane, ale to nevadí 😋.
Vaše Marťa Tomek