Tak to jsem já 😀....

Tak takhle to je😱😨😏😮

... smála se chvíli a pak 😱😱😨 se proměnila v krásného bílého pegase 😏😀👍😋. Takže nejsem sama😂. Vyšla jsem z křoví za kterým jsem se schovávala.
Já: Počkej...
Vykřikla jsem po ní, ale ona se rozběhla na louku a roztáhla křídla.
Já: Jsem jako ty..
Crotalo se zastavila a ohlédla se po mě.
Crotalo: Tak to dokaž.
A vzlétla
Já: Ale já ještě neumím létat.
Crotalo: Tak se aspoň proměn. Pak až ti možná budu věřit.
Já: Jak myslíš.
Rozesmála jsem se a pak jsem se proměnila.
Já: Už mi věříš?
Crotalo na mě udiveně zírala a přistála.
Já: Co na mě tak koukáš.
Crotalo: No, já.. myslela jsem že jsem sama. Noo.
Přišla mi taková nejistá.
Já: Aha. A myslíš že bys mě mohla naučit létat?
Crotalo: Jo. Jen mě ještě zaráží... noo... nevím jak to říct... no prostě mě zarazila tvoje barva.
Já: Jak to myslíš barva? Já jsem normálně černá.
Crotalo: A to je právě to.
Já: Co to ?
Pořád jsem vůbec nic nechápala.
Crotalo: To že jsi černý pegas je zvláštní. Všude se vypráví o tom že černí pegasové jsou velice vzácní.
Já: Aha😮😊. To jsem nevěděla.
Nastala chvíle ticha.
Crotalo: Jakže mi vlastně ostatní říkají?
Já: Crotalo neboli chřestýš.
Crotalo:Proč 😞?
Já: No, dříve jsi byla se všemi kamarádka, ale pak se něco stalo a.. ty jsi začala být na všechny hnusná a zlá, začala jsi se všem vyhýbat a když jsi někoho potkala tak jsi mu dělala hnusně naschvály a tak dále.
Crotalo: Tak proto. Mrzí mě že to tak muselo být.😢.
Já: A proč jsi vlastně začala být taková?
Crotalo: To ti povím dyštak zítra. Pojď se projít.
Já: Dobrá.
Rozešly jsme se. Šly jsme širší cestou, já jsem tudy nikdy nešla, ale zdálo se že Crotalo to tu zná nazpaměť. Byly jsme obě zticha. Najednou jsme vyšly na skalní pěšinku, která se vinula podle nějaké skalnaté hory.
Já: Kam to jdeme?
Crotalo: Nech se překvapit 😏😉.
Já: A jak ti mám říkat?
Crotalo: Klidně mi pořád říkej Crotalo nebo zkráceně Crot.😊
Já: Díky.
Došly jsme na skalní římsu. Crot roztáhla křídla a vznesla se do vzduchu.
Crot: Zkus to taky.
Já: Ale já to nedám. Zase se přizabiju.
Crot: Tak to aspoň jednou zkus a pak tě už nebudu otravovat.😋.
Já: No jo no. Dyť už jdu.
Roztáhla jsem křídla a odrazila jsem se. Stálý proud vzduchu mě udržoval na stejném místě.
Crot: Musíme ti pak taky vymyslet nějakou přezdívku.
Já: Proč ne.😏😊.
Ve vzduchu jsem se udržela docela dlouho, občas jsem i máchla křídly, ale to jsem pak zakolísala.
Já: Už budu muset domů.
Crot: Tak jo. Přistaň.
Nechala jsem se větrem snést těsně nad skalní římsu  a dopadla jsem kopyty na skálu. Crot se taky snesla a vyrazily jsme dolů a taky domů 😂.  Na kraji lesa kousek od vesničky jsme se proměnily zpět v lidi.
Crot: Tak v kolik se sejdeme zítra?
Já: Tak na tu devátou, tady?
Crot: Tak jo. Pá.
Já: Čauky​.
Crot odešla a já jsem taky vyrazila domů. Doma jsem se vysprchla.
Když jsem vylezla ze sprchy a byla jsem i oblečená v pyžamu, tak jsem šla za taťkou.
Já: Tati?
Taťka: Copak?
Já: A jak to bude zítra s učením?
Taťka: Asi se na to koukneš odpoledne. Dneska ses učila docela dost a co já vím tak byste žádný test psát teď neměli.
Já: Tak dík.
A odešla jsem do pokoje. Okolo jedenáctý jsem zalehla do postele.

      Crotalo jako pegas.⬆⬆⬆⬆

    Crotalo jako člověk ⬆⬆⬆⬆

Tak tady máte další díl 😅😉.
Vaše Marťa Tomek