Aren je dračice žijící v divoké přírodě. Ale není jen tak obyčejná je něco jako dračí chameleon akorát že svou barvu a tvar těla přispůsobuje jen okolní přírodě. Doufám že se vám příběh bude líbit, přeji hezké počteníčko :D
Jsem v něaké těsné a tvrdé věci ? Co jsem komu udělala ? Jen tak se kroůtím a najednou "křup,, jsem venku. Je tu moc světla na mé očička, radši je přivřu. Po chvíli je opět otevřu to co uvdím mi výrazý dech kolem je spousta zeleně a krásně to tu voní. Jsem nejmocnějším tvorem na planetě, jsem drak a to zelený. Jo jsem drak ale pěkně malý takže po zhodnocení mé situace soudím že pro zatím bych se nemusela nechat sežrat něčím větším. Ale kde jsou ostatní ? Proč jsem tu sama ? Kde je něaký příslušník mojí famíle ? No nic tak to asi budu muset zjistit sama. Tak jo, je to tu pokusím se někam posunout. "Dračice se pomalu zvedla ale hlava byla těžší než tělo, křídla a ocas dohromady.,, Opět jsem žuchla na nos pomalu ale jistě jsem chytaka záchvat vzteku. Tak a dost zvedla jsem se a konečně pochopila jak se drží rovnováha konečně. Tak jsem vyrazila na průzkum prostředí, no vida něaký hlodavec měl co dočinění s mímy zoubky. Nebyl zrovna málo vypasený, skoro jsem se jím udusila. Posilněna jsem se vydala na cestu rostlinným porostem. No vida něaká opuštěná zaječí nora ta se bude hodit jako mé dočasné doupě a navíc jsem utahaná takže jdu chrnět. O pár nezajímavých dní později- Už se pokouším i vzlétnout ale marně mé křidýlka jsou moc malé a slabé. Chjo, to je snad za trest. Chci najít něakého živého draka, zatím bezvýsledně. Je mi smutno asi zešílím a to brzo. O pár týdnů hledání draků později - Už jsem dost velká a zvládám plachtit. Což je něco nepopsatelného, ten pocit volnosti je prostě úžasný. Začínalo se stmívat ale to mi vůbec nevadilo, měla jsem tiché a tmavé noci ráda. Ale dnešní noc měla něco co jiné neměly, tahle měla něco extra. Měla jsem pocit že se stane něco výjimečného, ale já netušila co, to se mělo změnit. Procházela jsem se po chladné noci ale měla jsem pocit že mě něco sleduje, nebo někdo. Už po několikáté jsem se otočila a výhružné zavrčela tohle se mi ale vůbec nelíbilo, v hustém křoví jsem uviděla pár ledově modrých očí. Ztuhlá jsem hrůzou , ty oči mě hypnotyzovaly tak zvláštním pohledem že jsem nebyla schopna se hnout z místa. A pak když jsem se trochu zmátořila tak to tvoření vylezlo ze křoví, byl to černý drak a to přímo obrovský. Byl tak děsivý a zároveň tak nádherný.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
