Aren je dračice žijící v divoké přírodě. Ale není jen tak obyčejná je něco jako dračí chameleon akorát že svou barvu a tvar těla přispůsobuje jen okolní přírodě. Doufám že se vám příběh bude líbit, přeji hezké počteníčko :D
Ahoj jsem Adam a ty ? A-ahoj já jsem Aren, ty ji černý drak ? Ano jsem, něaký problém ? Ne vůbec ne, jsi první drak kterého v životě vidím když nepočítám sebe. Jsi roztomilá výš to ? Cože ? Promiň, já tě nechtěl vyděsit moc mě to mrzí. Nevadí, já se nebojím jen jsem udělala zbrklý závěr. Znáš i jiné draky ? Já nejsem společenský typ, takže moc ne. Ale jestli budeš chtít budu ti i nadále dělat společnost. Jo, budu moc ráda za něakou tu společnost. Když jsem teď s tebou tak bych ti mohl ukázat místo kde živořím. Teda jestli budeš chtít. Asi jó, stejně z nory kde jsem bydlela už jsem celkem vyrostla. Soudím že tobě asi moc nebude, podle velikosti a vzhledu. Vid že mám pravdu ;D Ano máš, je to sotva několik týdnů co jsem se vyhrabala ze zkořápek. A kolik ti tak ze zvědavosti je ? Dobrá otázka, je mi 135 let na naše dračí poměry jsem ještě dráče. Takový nesmysl, a proto jsem samotář. Nemám ty staré plesnivyny vůbec rád ! Měla jsem co dělat abych se tam nesložila smýchy. Adam se na mě podíval na oko ublýženě ale hned po tom se rozesmál až zem duněla. To byl teda zážtek se uklidnit a ještě větší uklidnit jeho. To byl docela oříšek, válek se tam po zemi a nekotrolovatelně se smál a házel s sebou jako šílenec. Z pohledu na něj sem se musela zase rozesmát ještě jednou. Konečně jsme tady. Zůstala jsem stát a civět na obrovské jeskyní komplexy, které se před námi rozkládaly. Adam se usmíval jak deset sluníček a tvářil se jako král draků. Já se zmohla jen na ohronené "páni,,
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Na můj vkus asi až moc mokro ale jinak celkem super. Tak co, jak se ti tu líbý ? Je ti tu boží (vykřkla jsem nadšeně) on se tak krásně usmál, ten ůsměv byl nakažlivý, že jsem se nakonec usmála taky. Adam mě zavedl do jedné části jeskyní a sám šel spát někam jinam. Ahoj uvidíme se ráno ju ? Zahubil se na mě a já odpověděla jasně že jo, jelikož jsem si stejnak nepomatovala cestu ven z jeskyní. Bože ta je tak sladká že se mi asi zkazí zuby. Neva, vypadnou a narostou nový. Musel jsem se nad svou lehce šílenou myšlenkou usmát. Bože vždyť já už blouznim, asi půjdu opravdu radši chrnět. Ne jako obvykle kdy jsem celou noc vzhůru a naháním zvěř. Hmm to mi připomíná že mám docela velkej žaludkohryz. Asi si přeci jen půjdu něco chytit. Sice se nemá chodit spát z plným žaludkem, ale to okázale ignoruju jelikož to stejně nikomu a ničemu nevadí.
Vůbec nevím jak tenhle příběh zkončí, a jestli ho vůbec dopíšu. Ale jestli jste z děje zmatení tak nebojte já taky. Doufám že se vám ten příběh zatím líbí a jestli jo tak určitě do komentu něco napište a jinak se omlouvám za případné chyby. Alvap ;D
