Zelený Drak

Velká rudá

Neznámá: Křídlo mne boleo opravdu hodně, nemluvně o tom přistání. Zůstala jsme ležet, ten zelený drobeček se energicky oklepal vyhrabal se z pod mojeho zraněného křídla. Začala na mne ječet proč jsem to udělala, s klidem na duši jsem jí odověda že to byl vrah mojeho přítele. Sice jsem nechápala proč Šinaka tak brání a dělá z toho takovou scénu ale rozhodla jsme se jí na to zeptat. ,, Hej maličká, proč z toho děláš takovou scénu ? Šinak si to zasloužil, byl to vrah." ,, Jaký Šinak, jaký vrah !? To byl ADAM, můj kamarád !!!" Schodila opatrně z mojích zad teď už nejspíš mrtvolu, začala jsem si ho prohlížet, né jenomže mu chyběla jizva přes čelisti od našeho minulého setkální, celkově byl trochu odlišný. Co bylo ještě horší jméno Adam mi něco říkalo, jako bych ho už někdy viděla a i znala. Nakonec jsem si přiznala že jsem sejmula nevinného chudáka, začlo mě hlodat svědomí. Ta malá chuděra tam kolem něj bezzbraně pobíhala a snažila se mu zastavit krvácení, pomalu jsem se zvedla odstrčila tu malou a začala jsem uzdravovací rituál který mne nejspíš bude stát post dračí šlechtičny. (Ano, byla jsem jedna z velice vážených. Byla jsem nejlepší dračí léčitelka) Hodiny ubíhali jako minuty a já cítila tu moc, moc černých draků. Byl to rituál spojení života, dlužila jsem mu to. Za chyby se hold platit musí, všechny kosti i orgány v jeho těle se napravily, napravily se podle těch mojích, odteď jsme byli duševně svázani... oba. Jediné co se mu nespravilo bylo to samé křídlo co jsem měla zraněné i já, nad svým činem jsen se musela opravdu zamyslet. Na jeho hrudi se objevil rudý znak draka stejně jako na té mojí, ale já měla draka černého. Tohle byla moje vlastní oběť, už nikdy se nebudu moct oddělit od jeho duše. Trochu jsem posmutněla, už jsem nebyla čistá, byla jsem poskvrněna na duši. Kdyby to byl jakýkoliv jiný drak společenstvo nejvážnějších by to uznalo ale to že jsem se spojila s Černým mi už jen tak neprojde, tohle bylo pravidlo společnosti černí byli odpad našeho druhu a já teď budu muset čelit zkoušce ostrých drápů. Černý se otřepal a pootevřel své modré oči, a chvíli mne mlčky pozoroval. ,, Proč jsi to udělala ? Mohla jsi mne nechat chcípnout a ušetřit se tak zkoušek.." V jeho hlase jsem slyšela očividnou ironii. ,, Byla jsem ti to dlužna, neměla jsem právo vzíti život nevinnému." Nastalo ticho, podívala jsem se směrem kde ležela spící zelená, co mne dosti překvapilo byl skřipouch ležící jí vedle hlavy. Byla to vážně zvláštní skupinka. Také jsem ulehla, jenom přece zítra nás čeká cesta za nejváženějšími.