("Oba draci časně z rána vyletěli z jeskyně, a poklydným tempem se vydaly přes les směrem k dračím horám,,) Aren nadšeně zaburácela když si všimla vysokých a nádherných hor nad obzorem. To je nádhera, už se nemůžu dočkat ! "Já taky přímo hořím radostí" Morousi, berto z té lepší stránky alespoň budeš po tisíci lezech v civilizaci. No dovol, náhodou se občas s někým vidím. Já se nepočítám ! Tak nic no, já budu dělat že nejsi O:p. Hele koukej támhle jsou něaký divní tvoři letíme je prozkumat ? No, radši ne nevíme co jsou zač. Trhni-si klidně to zjistím sama. ("Oba ještěři začli klesat, ti divní tvorové jsme ve skutečnosti byli my LIDÉ, pomalu ale jistě přebírali kontrolu nad světem draků a magických bytostí. Táhli kus ledovce a v něm byl zmrzlí něaký malí drak,,) Koukni, mají draka v ledu a nevypadají moc přátelsky. Mají ostré špičaté lesklé ,,trny,,. Zachráníme toho drobečka a vypadne odsuď. Jop, s tím plně souhlasím. Z nebe jsme se snesli jako orli a na živočichy vychrlili proudy ohně, oni se však skoro nelekli a začali po nás házet ty divné ostny. Ty se naštěstí skrz šupinové brnění nedostaly, ale skrz křídla an a to extrémně bolelo. Rozhodla jsem se to ukončit, přestala jsem se zabývat jimi a vyrazila sebrat led s drakem uvnitř. Zabořila jsem do něj pařátky a spolu s Adamem jsme se otočili rychle letěli pryč i s lupem.
O několik hodin později:
S Adamem jsme přistáli na náhorní plošině v horách, rozhodli jsme se tak protože jsme byli unavení a nosit led nám taky zrovna mic nepomáhalo. Asi počkáme než rozmrzne, alespoň si odpočineme. Oba jsme upřeli zrak na zmrzlinku v kostce, drak měl jen dvě nohy a dvě obrovská křídla s dráply uprostřed, pod tělem od krku se mu táhly dva proužky decentníxh bodlinek a pak jeden pás od krku až ke konečku ocasu. Tyto ostny byly mnohem větší než ty břišní. Hlavu měl protáhlou a plosku, na špičce byl posazený malý růžek a oči byly také skoro na špičce nosu, hlavu lemovaly a zakončovaly krční ostny. Horní část jeho těla byla asi s určitostí to říct nemohu fialová a zbytek šedý, celkově mi přišel docela hezký. Aren si draka ze zájmem prohlížela, já věděl co je zač, byl to SKŘIPOUCH. Drak co neplive oheň ale blesky, v ledu mohl žít i stovky let. Ha a to si naše dračí společnost myslela že už vyhynuli, jen budu doufat že bude hodný/á a nezabije nás bleskem. Třeba s náma i zůstane a nebo zdrhne a už o ní/něm neuslyšíme. Znova sem se zadíval na led, hmm jak se tam asi dostal/a ?Led žačal praskat a křupat, po chvíli se rozlítl do všech světových stran.
Drak mebo dračice zařvala a roztáhla kříla několikrát do ní uhodily blesky, byla jsem v neporosté šoku, vůbe nic se tomu nestalo. Drak nebo dračice a opvaž se nám ublížit skřipouchu ! Záchránili jsme ti nejspíš život. Jmenuji se Skrill, jsem vám vděčná že jste mě zachránili, nikdy vám to nezapomenu děti bohů větru. Jsem dcera blesků a hromů, budu vás před lidmi chránit do posledních sil.
Po tisíci letech nová kapitola hrozně dlouho jsem postrádala inspiraci ale jak se zdá je zpět a co řikáte na Skrill zůstane s nima nebo odletí nechte se překvapit a názory se nebojte napsat.
ČTEŠ
Zelený Drak
FantasyAren je dračice žijící v divoké přírodě. Ale není jen tak obyčejná je něco jako dračí chameleon akorát že svou barvu a tvar těla přispůsobuje jen okolní přírodě. Doufám že se vám příběh bude líbit, přeji hezké počteníčko :D