Zelený Drak

Krutý trest pro opovážlivce

Nejváženější to vzali jak jinak než opravdu krutě, za trest kouzly svázali duše Skrill, Aren, mne i Adama. Teď jsme byli závislí na sobě všichni čtyři, naše duše svázali proti našim vůlím, teď nás čekal test ostrých drápů všechny čtyři. Byl z nás tým, jmenovali jsme se Plíživé Smrti, od toho dne co nás svázali utekl už týden a my už dnes čekali na zkoušku, hodně jsme se změnili, všichni jsme měli kovová brnění ze kterých nám vyčuhovaly jen trny hřbetu, rohy na hlavách a drápy na nohách. Naše největší slabiny byly nechráněná křídla a spodní starna hlavy, z logických důvodů jsme měli kovové pláty pouze na horní části hlavy a znova bylo brnění kompletní až na krku kde se zase spojovalo, nutno podotknout že to brnění bylo z černého kovu. Náš osud byl asi takový, jestli přežijete zkoušku jdete bojovat do války proti lidským kouzelníkům. Dozvěděli jsme se že draci jsou težce na poklesu sil, lidé nás vybíjeli a z našich velkolepých těl, které teisíce let brázdili vzduch si dělali trofeje a jiné pro nás nepřijatelné věci. ,, Konferejno, je čas" Adamův hlas mě vrátil do kruté reality.

Aren pohled:
Všichni čtyři jsme se sletěli do bojové pozice, Konferejna byla v čele, za jejím pravým křídlem byl Adam, já byla za jejím levým křídlem a Skrill byla uprostřed šipky. Nenáviděli jsme našeho společného nepřítele, byli opravdu odporní, měli dlouhá skoro hadí těla puze s předními končetinami, nad nimiž měli křídla a všemu tomu hnusu vévodila ještě hnusnější hlava. Nebyli to draci, byli to zrůdy které prahnou po vaší krvi to je vše, nebyli schopni normálního uvažování jako my. První z mnoha těch stvůr se vrhlo na naší formaci, tu ohvnost pak následovala armáda dalších. Já Adam a Konferejna jsme na první vlnu vychrlili proudy ohně. Kolem křídla mi prosvištěl elektrický výboj, instinkitvně jsem se ohlédla na Skrill za mnou ktetá se nevinně zašklebila. Spozorněla jsem až když jsem uslyšela Adamův bolestný řev, vyděšeně jsem zaburácela a jen taktak jsem se vyhnula odražené obludě ktará měla tu čest setkat se s Addyho mohutným ocasem. Přistála jsem na dně naší arény a okamžitě splynula s porostem, kdykoliv moc blýzko protetěla jedna s těch oblud tak jsem je zabíjela mávnutí tlapy. Paralyzovala mě bolest v hrudi, očima jsem prolétla okolí a srdce se mi zatavilo když jsem viděla jak bezvládné tělo Skrill dopadlo na zem. Byla mrtvá a už nám ji nic nemohlo vrátit zpět. Celým tělem mi projela taková dávka vzteku že už si zbytek boje pamatuju tak něak jenom z dálky, jako kdyby jste se dívali jak vaše tělo masakruje okolní zrůdy. Nevím přesně co se dělo ale byla jse doslova vzteky bez sebe, každopádně když jsem se probrala skláněl se nademnou Adam a funěl mi na tváře. Mlčky odstoupil a podíval se na Konferejnu která přinášela bezvládné tělo naší dračí kamarádky. Nikdo jsme neměli chuť mluvit každopádně jsme všichni tušili že když jsme splnili zkoušku tak tohle nebyl poslední boj. Bylo nám dovoleno opustit arénu, všichni tři jsme se schodli že poslední Skřipouch si zaslouží pohřeb, poslední svého druhu padla. Teď už byli Skřipouchové opravdu jen legendy.

                  ✒✒✒✒✒✒✒✒✒✒✒
Moc se omlouvám ale musela jsem to udělat, příběh prostě musí pokračovat ale neboj teď bude i pár lepších kapitol. R.I.P. Skrill #Alvap