Zelený Drak

Skrill

To je prostě kouzelný obrázek, užívejte si další díl.
........................................................................
Pohled Skrill:
Minimálně ta dračice mi přišla milá, ten drak, myslím že se jmenuje Adam už tak hodný nebyl. Očividně si už dost zažil a navíc byl Černý, a ti nejsou přátelští už od přírody jak je známo. Bylo dost zajímavé že zná můj druh, to budu muset víc prozkoumat. Takže Skrill ty jsi byla v tom ledu zamražená určitě několik století z čehož jsem usoudil že bys asi mohla mít hlad ne ? Joo, hlad mám teda pořádnej, poletíme na lov ?  Jop, já mám taky hlad.
Všichni tři jsme odstartovali a já se během letu nenápadně přesunula nad Adamova levé křídlo. ,, Tákže ty jsi ten pověstný druh černých ? " ,, Hmm jo, proč se ptáš ?  ,, Taky se jen tak někomu nepodaří vás potkat víckrát než jednou v životě, většinou je to poslední setkání...... v životě"  Ta malá mrcha narážela přesně na to téma, na které jsem byl doslova alergický. ,, Tak hele jestli si jen potřebuješ do někoho píchnout,  tak vypadni než si z tebe osobně udělám svačinu !" Tohle jsem asi "trochu" přehrábla,  Adam se začal jevit jako velice nebezpečný, tak jsem radši vyklidila pole. Už docela dlouhou dobu jsme letěli nad vrcholky hor a mě to už opravdu nebavilo... ,, Pozor !!!! Nad námi !!!!"

Adamův pohled:
Skrill mne opravdu děsně štvala, abych jí nemusel dál odpovídat pro jistotu jsem se podíval na mraky a snažil se tvářit, že mne zajímají mnohem víc než ona. Zprvu jsem si všimnul že se něco rudě leskne mezi mraky ale nepřikládal jsem tomu až takovou důležitost, ale když se ta třpitivá věc neustále přibližovala pochopil jsem že je to útočící rudý drak. Rychle jsem varoval moje spoluletící a začal s pravotočivím úhybem, ta rudá mrcha si s největší pravděpodobností zasedla na mě protože změnila kurz přímo na mě. Byla zatroleně velká, zaryla mi drápy do svalů na křídlech, bolestně a rozzuřeně jsem zaburácel a ohnal se po ní hlavou. Zabralo to,  byla nucena opustit moje křídla aby to neschytala, okamžitě se ode mne začla vzdalovat. Bolela mne křídla nutně jsem potřeboval přistát, začal jsem plachtit k nejbližšímu útesu, to byla ta největší chyba, protože jsem si přestal hlídat kde je útočící drak. Ve chvíli kdy jsem prolétal kolem jedné skály se opět vynořila zpoza skal a v plné rychlosti do mne nabourala a namáčkla mne mezi skálu a svoje obrovské tělo. Slyšel jsem jak mi pod sílou nárazu praskají kosti, z posledních sil jsem jí ocasem prořízl křído, teď jsme padali oba, né že by to byla něaká výhral ale já umírat sám opravdu nechtěl. S až děsivým klidem v duši jsem sledoval rychle se přibližující zem a očekával konec. Sledoval jsem zoufalu dračici podemnou, protože byla težší padala rychleji. Pod její mnou zničené křídlo se jí nachomítla Aren, sakra co ta tu dělá ? Obě začli okamžitě brzdit let, já protože jsem na to už neměl energii jsem se rozplác o záda rudé dračice, znova jsem bolestně zaburácel, jednak protože jsem měl rozdrcený hrudník a taky protože se mi její hřbetní trny zabodly do těla. Přistání bylo opravdu tvrdé všichni tři jsme se rozplácli na zemi. Já okamžitě ztratil vědomí, nebo jsem už umřel ?