Jedná se o příběh dívky jménem Any, která pochází z mudlovské rodiny a měla to štěstí, že dostala dopis do Bradavic. Navíc se stala kamarádkou Lily Evansové se kterou společne s poberty prožívá vtipné i chmurné chvíle.
Už teď tam byl pořádný zmatek, spousty lidí běhali sem a tam a pořvávali na své přátele. Ten hluk však najednou prořízl mocný hlas který volal ,,prváci ke mně, prváci ke mně". ,,To asi budeme mi", řekla Lilly a společně jsme se vydaly za tím hlasem. Jak jsme zjistili tak ten hlas vydával nějaký obr, ale byl menší, než ti o kterých jsem četla v péči o kouzelné tvory, takže( díky mé logické úvaze, jsem usoudila, že to je poloobr, který byl zobrazen v další kapitole). Vedl nás k velkému jezeru a až jsme byli všichni na okraji, tak jsme spatřili, asi 30 loděk. Vzápětí se ozvalo hlasité óoó a já jsem zjistila proč. Na druhé straně jezera se nám otevřel výhled na veliký osvícený hrad s věžičkami. Už jsem se tak strašně těšila, až se tam budu procházet, ale bála jsem se, že tu přijímací zkoušku pokazím a pak nebudu mít žádné kamarády, ani Lilly. Najednou mě někdo zatahal za rukáv hábitu a řekl teda řekla, ať si jdu sednout do lodičky a nezírám na hrad jak poleno. Byl to Sirius a já jsem v zápětí zčervenala. ,,No Jó už jdu, řekla jsem a šla jsem za Lilly, která mi držela místo. Loďky byli po 4, ale ten poloobr jel v loďce sám( ani se nedivím). Já a Lilly jsme jeli v loďce s dvěma dívkami, jedna byla černovlasá trochu tlustší a s povýšeným výrazem jmenovala se Nathalia jak jsem zjistila z hovoru. Druhá byla malá hnědovláska a tvářila se nejistě jmenovala se Linda, což jsem také zjistila z hovoru. Nathalia byla z bohaté kouzelnické rodiny a chtěla do zmijozelu, jako celá její rodina po 200 let. Lindě bylo jedno, kam se dostane, ale do zmijozelu se jí nechtělo. Já i Lilly jsme to cítili stejně, ale neřekli jsme to, protože jsme se báli Nathalii. Když jsme se neměli o čem bavit, tak jsem se rozhlédla kolem sebe do krásné krajiny. Najednou kolem mně proletěl nějaký pták a já leknutím zapištěla. Toho se zas lekla Linda a málem spadla do jezera, kdyby ji Lilly nezachytila. Po celém tomto incidentu, jsme se já Linda a Lilly tačaly strašně smát. Ale Nathalia nás sjela pohledem a dělala, že nás nezná. ,,Doufám, že nebudu s Nathaliou v koleji", špitla jsem Lilly a Lindě, které jen souhlasně přikývly. Zbytek cesty jsme se bavili o rodině. Linda má matku nekouzelnici, neboli mudlu a otce čaroděje, pracujícího v příčné ulici. Nathalia má oba rodiče pracující na ministerstvu kouzel. Já jsem vůbec nevěděla, že mají kouzelníci ministerstvo kouzel a podle Lillyina nechápavého výrazu jsem zjistila, že ona taky ne. Můj taťka je voják, jak už jsem říkala a mamka je učitelka na střední škole na kraji Londýna. Zato Lillyina mamka má malé pekařství a její taťka je zubař. Tak jsme se bavili, až jsme dojeli ke kraji jezera a vystoupili na břeh a ten poloobr nás vedl k velkým dřevěným dveřím. Já a Lilly jsme šly jako druzí a tak jsme se lekly, když se ty dveře najednou otevřely s uprostřed nich stála vysoká žena s drdolem a přísným výrazem.A řekla,,Dobrý den já jsem profesorka McGonagalová a je mi ctí vás přivítat na bradavickém hradu. Za chvíli proběhne zařazování do čtyř kolejí, které se jmenujou Nebelvír, Zmijozel Havraspár a Mrzimor. Koleje budou po celých 7 let něco, jako vaše rodina. Budete tam trávit čas mezi vyučováním i povyučování. Každá kolej má svého prefekta a primuse, takže v případě problému běžte za nimi. Kdyby byl problém vážnější tak běžte za ředitelem koleje. Což jsem já, profesor Křiklan, profesor Kratiknot a profesorka Prýtová. Teď tu chvíli počkejte a upravte se, až se vrátím půjdeme do Velké síně, kde proběhne zařazování." Pak řekla směrem k poloobrovi,,děkuji Hagride, můžeš jít". Následně se otočila na podpatku a rozešla se poschodech nahoru. ,,Tu bych nechtěla naštvat",špitla mi Lilly do ucha.,,Hmmm, já taky ne, ale něco mi říjá, že ji v budoucnu naštvu", odpověděla jsem jí. Pak jsme si jenom urovnali vlasy a hábit a čekali na profesorku. Mám takový pocit, že i kdybych chtěla mluvit, tak bych to nezvládla. Celá jsem se třásla a představila si jak může probíhat zařazování. Najednou se ozval hlas profesorky.,,Tak pojďte za mnou a chovejte se slušně. Každému z vás posadím na hlavu moudrý klobouk, který vás potom zařadí." Dále už jen mlčela a vedla nás k dalším dveřím. ,,Příprav se na smrt", špitla jsem Lilly a ona se chabě pousmála. Profesorka otevřela dveře a vstoupila do Velké síně a mi pak za ní. Velká síň byla fakt velká s 4 stoly, které stály asi 5 metrů od sebe, kolem kterých byli prosazeni studenti různých ročníků a jedním menším ůplně na konci síně za kterým seděli učitelé a dívali se na nás. Uprostřed učitelského stolu seděl Albus Brumbál, který se od našeho setkání vůbec nezměnil. Asi 2 metry před učitelským stolem stála trojnožka, na které byl postaven ošuntělý kouzelnický klobouk. Pak jsem si najednou vzpoměla, co jsem četla v knížce od Brumbála a podívala se na strop. Ano byl přesně takový, jaké bylo nebe venku. Kromě hvězd byla síň osvětlena svícny a kouzelnými jiskřičkami.Také kolem nás prolétavali duchové. Já jsem se jich tolik nebála, protože jsem o nich četla, ale pár žáků vyděšeně vykvýklo.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Najednou se na ošuntělém klobouku objevili ústa a oči a začal zpívat píseň. ,,Zdá se vám, že jsem ošklivý-myslete si,co chcete však chytřejší klobouk, než jsem já na světě nenajdete. Za časů, kdy mne ušili, už je to tisíce let, žili tu čtyři mágové, jež doposud zná svět. Udatný Godric Nebelvír, jenž cestou svou vždy šel a z temných blat a močálů zchytralý Zmijozel. Pak z Havraspáru Rowena, zrozená v lůně hor a krásná Helga z údolí, kde leží Mrzimor. Spojil je sen a smělý plán v Bradavicích, v touze vychovat svoje nástupce zřídili školu kouzel." Pak ta píseň pokračovala, ale já ji začala znovu vnímat, až u konce, protože jsem přemýšlela, jací byli zakladatelé škola.,,Naraz si mně až po uši, abych ti duši spatřil: Já, jenž se nikdy nemýlím, ti řeknu kam patříš." Klobouk se uklonil a všichni začali tleskat a já se připojila. Pak si profesorka stoupla ke stoličce a řekla, ,, až vyslovím vaše jméno tak sem přijdete a nasadíte si klobouk." ,,Linda Abytonová", zavolala a z davu vystoupila ta holka co byla s náma v loďce. Nasadila si klobouk na hlavu, chvíli se nic nedělo a pak klobouk vykřikl Nebelvír. ,,Sirius Black" Nebelvír. ----Lillyan Evansová Nebelvír---- Remus Lupin Nebelvír--- Peter Petigrew---- Nebelvír---- James Potter Nebelvír -------- Any Werdichová já se nadechla a šla pomalým krokem k klobouku, sedla jsem si a nasadila si ho. Najednou se mi v hlavě rozezněl hlas. ,,Jó ty si z mudlovské rodiny, v tom mi něco nehraje, ale i kdybys nebyla tak stejně pujdeš do Nebelvíru" Sice jsem byla zmatená z toho co mi moudrý klobouk říkal, ale byla jsem šťastná, že jsem s kamarády ve stejné koleji. Sundala jsem si klobouk z hlavy a za potlesku Nebelvířanů, šla za mávající Lilly. ................................................................ Fíha 1166 slov dnešní kapitola byla vážně dlouhá a doufám, že se vám líbila😉. Ještě, než budu pokračovat, mám psát každý ročník zvlášť, nebo jít rovnou do 4?? Budu ráda za každý koment i vote. Tak se mějte hezky Mája🌹🐾 Ps. Ta holka na hoře je Any😉
