Poberti z jiného pohledu❌

Záhady Bradavic

Probudím se do slunečného rána a rozkoukávám svoje oči, najednou zjistím, že ležím v posteli s nebesy a rudo-zlatým povlečením. Pomalu přemýšlím, kde jsem. Nějak mi to přijde divný najednou vedle mě na posteli spatřím dívku s tmavě hnědými vlasy-Kristin, vedle ní rozvalenou zrzku s roztomilým výrazem a na konci pokoje malou hnědovlásku, ale né o moc menší než já a ano byla to Linda. Až po tomhle 5 vteřinovém pohledu mi došlo, kde jsem a rychlostí blesku jsem vyskočila z postele s začala na ostatní řvát, ať vstanou protože jsme v Bradavicích a máme před sebou den bez učení. Jako první na mě zareagovala Kristin a to asi proto, že jsem jí řvala do ucha. Asi jí to probuzení nebylo příjemné a hodila po mně polštář s vrčivým ,,Any, děláš si srandu nás budit takhle brzo?". Naštvaně jsem si sedla na postel, ale v tom jsem dostala nápad. ,,Kristin vstávej, vždyť víš, že neznáme cestu do velké síně a jestli vyjdeme později než o půl deváté nestihneme snídani." Kristin zbystřela a na slovo snídaně vyklouzla s postele. No jo kromě vzhledu máme společnou i lásku k jídlu, pomyslela jsem si a mírně se pousmála. Zatímco Kristin na sebe soukala džíny. ,,No a teď jak vzbudit ty dvě", řekla jsem tentokrát nahlas a společně s Kristin jsme se na sebe podívali. Nevím, či je to nějaké propojení nebo co, ale ve stejnou chvíli jsme se každá sprintem vrhly k jedné z postelí a začali bláznivě lechtat jejího majitele. Z obou postelí se ozíval smích střídaný nadávkami na naši osobnost.(Co ----To----Má------Sakra------Znamenat----Okamžitě ------přestaň-------Nebo-------Tě-----Uškrtím) atd. Nakonec jsme se slitovali a nechali je se vydýchat a vstát z postele. Mezitím jsme si s Kristin oblékly tričko a džíny, já konkrétně bílé džíny a šedý top a obě dvě si udělaly drdol. Užívala jsem si předposledního dne bez uniformy kterou mám na spodu batohu, protože nesnáším sukně. 
Lilly s Lindou si rozčesaly vlasy a začali hledat věci v kufru. Asi po sedmi minutách byli hotové a já Lilly ještě zapletla 2 francouské copy a mohly jsme vyjít. Až potom, co jsme opustili prázdnou společenskou místnost jsme si všimly pohybujících se obrazů přejících nám dobrý den. ,,Tý jó", řekla Lilly a s údivem se zadívala na obraz pletoucí čarodějky, ale né že by pletla obyčejným spůsobem jehlice se pohybovali sami od sebe. ,,Dorazily jsme k prvním schodům, po kterých jsme včera museli jít, protože žádná jiná cesta sem zdánlivě nevedla. Seběhly jsem schody když tu si Lilly uvědomila, že jí spadla gumička a tak jsme se vrátily vzít si novou. A ani jsme nemusely chodit tak daleko, protože jsem jí uviděla kousek předemnou, asi v půlce schodů. ,,Lily podívej támhle je", řekla jsem a rozběhla se směrem k onu místu. Ostatní holky se obrátily a Kristin řekla,,My jdeme napřed doběhni nás" ,,No fakt super nechte si mě tu", zamumlám aby mě nikdo neslyšel a vydám se pro gumičku. Á tady je, však já věděla, že tu bude. A teď už jenom zvednout, nahnu se a uchopím ten proradný předmět s výtězoslavným úsklebkem. Když najednou rup, ozve se za mnou. ,,Fuj,co to sakra bylo", otočím se a málem spadnu. To schodiště, které předtím vedlo na pravo se začalo otáčet. Teď už končí jen do vzduchu. ,,Holky, pojďte sem a ďelejte!!!" Najednou se znovu ozve rup a konec schodiště se nachází tak 20m od udivených holek. ,,U merlina, co to je?" Vyklouzne Kristin, ale já místo odpovědi zadržuji nával slz. ,,To je otáčivé schodiště", řekla už zorientovaná Lilly. ,,No to jsem si nevšimla", řeknu s protočením očí. ,,Výš co pokračuj dolů a já ti to vysvětlím u snídaně"

***

Asi po půl hodině jsme se všechny setkaly u snídaně a nabraly jsme si milióny jídla. Mezi tím, co mi Lilly vysvětlovala o pohybujících se schodištích v Bradavicích, přišli do síně Sirius, James, Rem a Peter. Všimla jsem si jich jedinà, protože byli ostatní až moc zabraní do Lillyiných sprominutím nudných keců. Žduchla jsem ramenem do Kiky-přezdívka kterou jsem vymyslela Kristin a ta se na ně zářivě usmála stejně jako já. Hned po veselé snídani jsme se vydali k jezeru na školních pozemcích, kde jsme si čvachtaly nohy. Lilly si lehla do trávy a společně s Kiki a Lindou si povídaly o všem možným i nemožným. Já se šla projít po molu a užívala si slunka. Stejně tomu pořád nemůžu uvěřit, že jsem v Bradavicích, pomyslím si a jdu směrem k hradu. Zadívám se do krásné hladiny a sednu si až na místo, kde ponořím nohy do vody až skoro došáhnu na kamennou zem. Otočím se a vidím jak za náma věží kluci a tak naně mávnu, ať si přisednou. James se úsměje a celý udýchaný si sedne vedle mě. Chci se ho zeptat jestli se mu tady líbí a když už se k tomu odhodlám. Ucítím dotyk na zádech následovaný studenou vodou a pronikavou bolestí hlavy.

***
Auu, sakra moje hlava,pomyslím si když se snažím posadit v bílé posteli, zakrytá závěsi.

................................................................

No takže vás výtám po době ledové u další kapči😂. Snad se vám moje tvorba líbí a budu ráda za vote i komentáře. Kdyby se vám cokoli nelíbilo pište a já se to pokusím změnit😉.
Vaše

M

Á

J

A

🎀

🐾

🌹

No vážně nejsem normální😂😂