×INNOCENT×

3. KAPITOLA

Ráno jsem se probudila s krásným pocitem. Už jen při představě, jak se procházím ulicemi Andongu, mi naskakovala husí kůže. Poznávat nové lidi. Objevovat pro mě nová místa. Bude to ta nejlepší dovolená.

Když jsem se vyhrabala z postele, zamířila jsem rovnou do koupelny. Svlékla jsem ze sebe pohodlné pyžamo a zalezla do sprchy. Pro dnešek jsem zvolila trochu krutější probuzení. Kohoutek jsem otočila co nejvíce doprava. Po těle mi okamžitě naskočila husí kůže, jakmile se ledové kapky vody dostaly do styku s mojí pokožkou. Trochu jsem u toho i vypískla, jaký to byl šok. Potom co jsem si na studenou vodu trochu zvykla, vzala jsem oblíbený vanilkový sprchový gel a rozetřela po celém těle. Následně jsem vzala šampon a vmasírovala do pokožky hlavy a vlasů. Znovu jsem na sebe pustila smrtící ledovou vodu a vše spláchla.

Ze stojánku vedle jsem si vzala bílý ručník a omotala ho kolem svého těla. Pak jsem si vzala ještě jeden a ten si zamotala do vlasů. Provedla ranní hygienu a šla zpátky do pokoje.

Už jsem si chtěla sundávat ručník, který jsem měla kolem těla, ale někdo vtrhl do pokoje.

„Hele sní-" nestačil to doříct, protože můj výkřik ho přerušil. „Proboha, promiň. Měl jsem nejdřív zaklepat," řekl rychle a jeho tváře začaly nabírat na červené barvě. Ale i tak se neotočil nebo si nezakryl oči. Úchylák jeden.

„To je v pohodě Jine, ale mohl by si jít? Ráda bych se totiž převlékla." řekla jsem a tak upozornila na to, že tu stojím pořád jen v ručníku.

„Klidně můžeš být takhle, mně to nevadí." Dobře, je to perverzák. Sebrala jsem polštář, který ležel na zemi vedle postele, a hodila ho po něm. Cíl byl úspěšně zasažen do obličeje.

„Vypadni!" vykřikla jsem a připravila další munici na útok.

„Dobře, vzdávám se. Už jdu." řekl mezi smíchem. Naštěstí odešel a div jsem nezačala tleskat, když za sebou dokonce zavřel. Místo toho jsem si však radši šla vybrat oděv na cestu.

Jin's pov:

Jakmile jsem za sebou zavřel dveře, musel jsem se zasmát nad tím, jak je roztomilá, když se stydí, nebo je naštvaná. Ale jenom v tom ručníku, byla vážně sexy. Kdybych tam byl ještě chvilku, asi bych se na ní vrhl. Ale to nemůžu. Proč? Protože jsem pro ni jenom nejlepší kamarád a ona mě vnímá jako staršího bráchu. Podělanej friendzone.

Došel jsem zpátky do kuchyně, kde jsem nám dělal snídani. Už mi zbývalo jenom nakrájet nějaké ovoce k těm lívancům a bylo hotovo. Zrovna jsem krájel banán, když Sang přišla za mnou do kuchyně. Měla na sobě šortky, které odhalovaly její nádherné nohy, pro které bych asi vraždil. Musela si zrovna vybrat tyhle? Protože když ke mně došla a natahovala se pro hrníček vysoko v poličce, ty zatracený šortky se vyhrnuly nahoru a já tak měl výhled na její úžasný zadeček. Kamarádovi dole se to taky nejspíš líbilo, protože jsem cítil pomalu tvořící se bouli. Rychle jsem se k ní otočil zády, aby nic nemohla vidět a radši dával do misky nakrájené ovoce.

„Jine?" promluvil na mě její krásný sametový hlásek. Ach ten bych mohl poslouchat celé dny, nebo snad i celý život.

„Copak?" zeptal jsem se a otočil se na ní. Snažila se dosáhnout na hrníček v nejvyšší poličce. Chudinka, je tak malinká a já jsem skoro o hlavu větší.

„Podal bys mi prosím ten hrníček? Já na něj nedosáhnu." řekla a koukla se na mě svýma tmavě hnědýma očima. Bože, existuje snad nějaká nedokonalost, co by na ní mohla být? Jasná odpověď. Ne.