×INNOCENT×

4. KAPITOLA

Z mé dovolené s Jinem v Andongu uplynuly již dva dny. Za tu dobu jsme se stihli jenom porozhlédnou po městě. Tam jsem taky natrefili na klub, do kterého se momentálně chystáme.

„Jine, pohni tou svojí prdelí. Jsi horší než holka!" Patnácti minutové popohánění konečně dospělo k nějakému pokroku.

„No jo furt. Krása hold trvá." A jsi si vážně jistý, že to je krása?

„Ty už jsi krásný dost" Jen co jsme to dořekla, objevil se ve dveřích. Zatajil se mi dech, vážně mu to slušelo.

„Jo, to ti musím dát za pravdu." Upravil si bílé triko, co měl na sobě, a prošel kolem mě. Do nosu mě udeřila vůně kolínské. Když jsem se na něj tak koukala, opravdu jsem se musela ovládat. Bílé triko perfektně obtahující jeho vypracované břicho, černé džíny zdokonalující jeho zadek a krásné blond vlasy, mě v tom jenom utvrdí.

Ne, Sang, na co myslíš! V duchu jsem se profackovala za ty myšlenky. Je to jenom kamarád, jasný?Kéž by nebyl. A dost. Zatřásla jsem hlavou, abych z ní vyhnala nekalé myšlekny. Následovala jsem ho ke dveřím, kde už zaujímal místo opřený o futra s nádherným úsměvem.

„Přestaň na mě tak zírat, ztrácíme tím čas," řekl, pořád se usmívajíc.

„Hele, zase tolik si nevěř, jo?" řekla jsem se smíchem, na což jsem už procházela ven dveřmi, které jsem si musela otevřít sama, když se tenhle k tomu neměl. Následoval mě a zamkl pokoj. Po přijetí do haly nás pozdravila recepční s milým úsměvem na rtech, který jsme jí opětovali. Před hotelem bylo zaparkované moje auto, do kterého jsme vlastně nesedli od doby, co jsme přijeli.

„Pojedeme autem?" optal se Jin s pohledem směřující na mého miláčka.

„Ne, je to jenom deset minut od hotelu. A navíc, ber to pozitivně, aspoň zhubneš." Abych dala větě na důrazu, poplácala jsem ho po břiše. Ještě kdyby tam nějaký ten špíček vůbec byl, že?

„Ale kušuj, já mám úžasný břicho a ty to moc dobře víš."

Zbytek cesty probíhal v klidu, ale měla jsem problém se nezabít na těch jehlách ,co jsem měla na nohách. Když jsme dorazili před klub všimli jsme si vyhazovače, co stál u dveří. Vypadalo to, že je tu nějaká soukromá akce, protože tu všude byla zaparkovaná, od pohledu, drahá auta zbarvená do žluta.

„No nic, asi to je soukromá akce. Takže zařadíme zpátečku a půjdeme najít jiný bar."

„Ne, na to ti kašlu, v těch botách se nedá chodit, takže jdeme sem," řekla jsem a podívala jsem se s bolestí v očích na mé ubohé nožičky.

„Tak to chci vidět jak to uděláš, protože ten chlap je veliký jak hora, toho bych nedal ani já." řekl a zatnul svaly na své levé ruce, kterou následně políbil. Musela jsem nad ním protočit očima. „A s největší pravděpodobností na tom seznamu nejsme."

„Sleduj, jak se to dělá, můj milovaný Jine." Upravila jsem si své bílé, v celku přiléhavé šaty a rozešla jsem se k té hoře svalů a steroidů. Zastavila jsem metr před ním a pohodila svými černými vlasy. Měl opravdu široká ramena, vlasy střižené hodně na krátko, černé brýle, aby mu nebylo vidět do očí, i když je stejně tma, sluchátko v pravém uchu a černý oblek, který byl doplněný žlutou kravatou.

„Dobrý večer," pozdravila jsem slušně a zamrkala párkrát řasami.

„Jste na seznamu? Pokud ne, tak si dejte odchod, slečinko." odsekl drzým tónem.