Anna Lestrad - DOKONČENO

Den "D"

Následující den jsem se na to s prominutím vysrala a šla do školy až na druhou hodinu s tím, že jsem zaspala. Ano. I člen Avengers trpí nedostatkem spánku, pokud zrovna nemusí zachraňovat svět. Heh. Představila jsem si Starka v té jeho dílničce a Jarvisův hlas:

"Pane Starku. Už jste nespal sedmdesát dva hodin. Opravdu chcete zanedbat spánek kvůli dalšímu obleku?" Usmála jsem se. Tony si totiž dílničku zmenšil a vzal s sebou. Má ji teď v bývalém sklepě.

Přežila jsem školu i pohledy lidí z ostatních tříd, kteří se přišli podívat na "člena Avengers". Oběd byl hnusný, a tak jsem se rychle vydala do vily a uvařila si kuskus se zeleninou. Potom jsem se vydala do tělocvičny a zbytek dne trénovala. Ano, velmi záživný a veselý den.

No, každopádně jsem nějak takhle přežila dva týdny a přišlo další pondělí. Vstala jsem, vyčistila si zuby, nalíčila se a šla se převléct. Vzala jsem si džíny a červeno černě pruhované tílko, svůj kožený batoh a riflovou bundu a dodupala jsem dolů do kuchyně, kde na mě čekala bageta do školy od Steva. Celá vděčná jsem ji hodila do batohu a vyrazila do školy. Za pět minut osm jsem dorazila na parkoviště a zjistila, že nemám klíče od skříňky a vily... S hodně blbou náladou jsem se vydala do třídy a zjistila, že píšeme test... No nic. Rychle jsem se to našrotila a s náladou rozdrážděného hada očekávala učitelku.

Poté se ale ukázalo, že učitelka je nemocná a je se to tím pádem učila zbytečně!!! Aby toho nebylo dost, uprostřed hodiny mi volal Steve. Co se ještě dneska musí sakra stát?! Naštěstí to supl nechal být.

"Co se děje?" šeptala jsem.
"Rychle. Hydra. Čekám tě dole." To bylo všechno, co řekl.

"Do prdele!" zaklela jsem. Učitelka se na mě pohoršeně podívala, ale když spatřila slabou červenou auru kolem mě, zavřela pusu.

Popadla jsem svoje věci, strčila je do batohu a bez okolků jsem proběhla třídou a následně školou ven. Auto jsem nechala autem a naskočila za převlečeného Steva na motorku. Sice nemám ráda jízdu na ní, ale před Hydrou jde všechno stranou. Tady jde o vteřiny. Steve mi podal moji upravenou katanu (japonský meč) a já si ji rychle pomocí speciálního popruhu připevnila k pasu.

"Co se stalo?" ptala jsem se během jízdy Steva, když jsem se ho držela kolem pasu.

"Našli jsme jednu z menších základen Hydry. Tony s Thorem a Natashou by tam už měli být, ale sami na to nestačí. Je tam prý moc posil." Mlčela jsem. Tohle je opravdu den blbec. Vjeli jsme na lesní cestu a kolem vyprsklo bahno. Musím se uklidnit. Nesmím vypouštět vztek. Nasadila jsem klid do akce. Vyfoukla emoce, a když jsme dorazili ke staré budově coby bitevnímu poli, klidně jsem sestoupila z motorky. Mávla jsem na Steva, že může jít. Zvládnu se ubránit a on to ví. Minimálně chvíli.

Steve se vydal do budovy pomoct ostatním a já se pustila do své velkoplošné podpory. Postavila jsem se před budovu a vysílala k ostatním vlny klidu, abych jim pomohla se v boji soustředit. Zatímco k Hydrám jsem posílala lítost a rozrušení. Pro pozorovatele by to vypadalo, že jenom hlídám vchod.

Nechala jsem emoce proudit jak měly a chtěla jít také ostatním na pomoc, když mě málem svalil na zem silný kopanec do zad. Au!'

 Agent Hydry? Teď? Budu muset použít násilí. Moje schopnosti musí zůstat v utajení. Ach jo. Tasila jsem meč a stála naproti útočníkovi. Vrhnul se na mě, ale já měla výhodu v dosahu. Vyhla jsem se a udeřila ho mečem přes zátylek. Padl k zemi, ale najednou se na mě vrhnuli další. A v tu chvíli jsem si něco uvědomila.

 Teď je ten okamžik, kdy se nechám chytit. Teď, dokud Hydra nikoho neohrožuje v přímém slova smyslu. A tak jsem poslala ostatním svou rozhodnost a nechla se praštit do hlavy. Potom jsem se nevyhnula úderu do boku a velice bolestivému kopanci do zad.  Teď už jsem nemusela neschopnost ani moc předstírat. Jenom jsem se musela bránit mému vlastnímu nutkání bránit se.

 Ale nevyšlo mi to. Z budovy najednou vyběhl Steve a srazil Hydry kolem mě štítem. Vycházela z něho starost, malé výčitky a...

 Najednou mě někdo střelil do boku. Rozšířily se mi zorničky bolestí a z úst unikl němý výkřik. Musela jsem se opřít o meč. Steve s hrůzou v očích odstranil ostatní Hydry a vrhl se ke mně. Z boku se mi valila krev a mně se zatmělo před očima. Poslední co jsem uviděla byli ostatní vybíhající z budovy a Steve. Plačící Steve.

 Vyslala jsem k nim uklidňující vlnu a propadla se od černé propasti bezvědomí. Tohle opravdu nebyl můj den.

§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§

Ahoj! Moc děkuju za hvězdičky i očička! Vždycky neskutečně potěší je vidět!

 Jak se líbila dnešní kapitola?

 Hvězdičkomila Očičková