Anna Lestrad - DOKONČENO

Škola ... ?

 Písničku pusťte, až vám řeknu.

Další den mě opět vzbudil extra hrozný zvuk budíku a já ho honem zaklapla. Pomalu jsem se přinutila vstát a upravit se. Linka, řasenka, tílko, rifle a extra volná kostkovaná košile, která sice byla extra stará a ošoupaná, ale taky extra pohodlná a teplá.

 Popadla jsem riflovou kabelku, kolem pasu si dala meč a vydala se dolů. Steve si byl brzo ráno zaběhat a teď stál v kuchyni a chystal mi tousty. Jak já ho miluju! Popadla jsem je, hodila do tašky a obejmula Steva. Najednou se mi do školy vůbec nechtělo. Dostala jsem hodně špatný pocit a nechtěla se od něj vůbec odtrhnout. Dal mi pusu na čelo a do vlasů vetkal kopretinu. Usmál se na mě a láskyplně mi pohlédl do očí.

 "Šťastnou cestu," řekl a já si uvědomila, že škola začíná za deset minut.

 "Ahoj!" vykřikla jsem zděšeně a sprintovala k autu. Kašlala jsem na předpisy a smykem zastavila na parkovišti. Vběhla jsem do třídy a za minutu osm se zhroutila do lavice. Celý den jsem potom byla jako na trní, i přes brilantnost, které jsem v hodinách dosahovala. O velké přestávce jsem si šla provětrat hlavu na střechu. Mírně krápkalo, ale mně to nevadilo.

 Opřela jsem se o zábradlí a zaklonila hlavu. Zavřela jsem oči a nadechla se. Najednou jsem ve vzduchu ucítila závan kouře. Otevřela jsem oči a zděšeně zírala na tenký pramínek kouře, vznášející se nad jedním z pavilonů. Vzápětí se školou rozezněl požární poplach.

 V tu chvíli se ukázalo, že požární cvičení na školách asi k nic moc věcem nejsou.  Někteří učitelé totiž panikařili snad ještě víc, než zmatení žáci. Moc tomu nepomohl ani fakt, že náš gympl je spojený se základkou.Rychle jsem se rozeběhla dolů do školy a snažila se uklidnit některé třídy a pomáhala je vyvést ven. Potom jsem zaslechla křik z hořící části. Ihned jsem se tam rozeběhla a vyslala tam vlnu uklidňujících emocí. Začala jsem zpívat a můj zpěv se rozléhal celou školou. Hydra nehydra, teď svoje schopnosti použít musím. Stála jsem uprostřed školy a během pěti minut ke mně přiběhlo ještě šest žáků různého věku z různých částí školy a vydali jsme se ven.

 Oheň už se celkem rozšířil a když se před námi objevila hořící role toaletního papíru, musela jsem zpívat opravdu silně, abych uklidnila panikařící děti. Konečně jsme vyšli z hořící školy a děti utíkaly ke svým třídním učitelům. Oheň se šířil rychle a já věděla, že to hasiči nestihnou včas.

 Pusťte písničku

 Postavila jsem se před školu, zavřela oči a plně se uklidnila. Nadechla jsem se a začala zpívat. Z mého hrdla se linul zvuk silnější, než všechny okolní. Můj zpěv pohltil všechen křik, všechny hlasy i praskot ohně.

Soshite Bouya wa Nemuri ni Tsuita

(A tak nemluvňátko upadlo do hlubokého spánku,)

Ikizuku Hai no Naka no Honoo, Hitotsu, Futatsu to

(Mezi šedý popel v záři plamenů, první, pak druhá.)

Ukabu Fukurami Itoshii Yokogao

(Hladina tvých mnoha tváří)

Daichi ni Taruru Ikusen no Yume, Yume

(Tisíce snů se vlévají zpět do země)

 Můj hlas pohltil všechny zvuky a zanechal vše v němém tichu. Bylo slyšet jenom zpěv.

Gin no Hitomi no Yuragu Yoru ni

(Za noci, kdy se chvěly oči stříbřité)

Umare Ochita Kagayaku Omae, Ikuoku no Toshitsuki ga

(Tvé zářivé já se zrodilo)

Ikutsu Inori wo Tsuchi e Kaesshitemo

(Během milionů let se modlitby vrátily zpět do země)

 Zvuk vyrážel ve vlnách směrem k ohni a ten se pomalu začal uklidňovat. Zvuk mého zpěvu si pohrával s plamenem a nechal ho mizet.

 Čím dýl jsem zpívala, tím silnější byl můj hlas a oheň se uklidňoval. Dokonce i mraky mizely z nebe.

Watashi wa Inori Tsuzukeru

(Já se budu modlit dál)

Douka Konoko ni ai wo

(Prosím, propujči tomuto dítěti svou lásku)

Tsunaida te ni Kisu wo

(Na našich spjatých rukou zanech něžný polibek)

 Vzduchem se nesl poslední tón a zavládlo ticho. Na školu svítilo slunce a po ohni nezbylo ani památky. Škola dokonce nevypadala ani moc poškozeně. Asi minutu poté přijeli zmatení hasiči a po mém stručném vysvětlení se vydali prohlédnout školu a určit škody.

 Unaveně jsem se opřela o lampu u vstupu do školy a sledovala, jak si pro mladší žáky přijíždějí rodiče a ti starší se vydávají domů sami. Poškrábala jsem se na krku. Něco mě tam hrozně svědilo. Zmateně jsem si z kůže vytáhla malinkou šipečku. Cože?

 Ihned jsem zaujala bojový postoj s rukou na jílci meče. Už tu zbylo jen pár učitelů a hasiči, kteří stále zkoumalik stavbu. Najednou jsem dostala pocit, že je mi to všechno jedno. Zavrtěla jsem hlavou. Není! Co je to sakra za drogu?

 Konečně odjeli poslední učitelé i hasiči a já se musela opřít o meč, abych nespadla. Cítila jsem, teda vlastně jsem necítila. Nic. Moje nohy mě neposlouchaly a vymáčknout z nich nějakou energii se zdálo nemožné. V čůrkách mi začal stékat po tváři studený pot a špatně se mi dýchalo. Ale to nejzvláštnější bylo, že jsem nic necítila. Absolutně nic.

 Zavřela jsem oči a pokoušela se najít své schopnosti, nebo jakýkoliv cit. Ale nic jsem nemohla najít. Strach, bolest, radost, štěstí, nenávist i láska se kamsi vytratila a já byla úplně prázdná. Bezvětří a dveře nikde. Byla jsem zoufale slabá, ale ani tu zoufalost jsem nemohla najít. Když jsem zvedla oči, všude kolem byli agenti Hydry. Jak se sem dostali, nemám ponětí. Vlastně mě to ani nezajímá. Necítím nic. Ani bolest, když mě někdo omráčil.

 Ani jeden jediný pocit.

.            .            .

 Probudila jsem se zase takhle prázdná. Vůbec mi nevadilo, že jsem spoutaná na nemocničním lůžku. Přišlo mi to možná trošičku zvláštní, ale nikde nebyla vůle to změnit. Ležela jsem tam nevím jak dlouho, dokud nepřišel někdo jako doktor. Začal mi brát krev a i když mám z toho normálně hrůzu, tak mi to teď nijak výrazně nevadilo. V hlavě jsem měla mlhu. Jen matně jsem si vzpomněla, že podle čipu v mojí kůži mě můžou ostatní najít. Ale bylo mi to jedno. Proč se odtud dostávat?

..............................................................................................................................................................................

Ahoj! Dneska mám nějakou přidávací náladu, takže doufám, že se líbilo.

 Moc děkuji za očka (mrk mrk) i hvězdičky. začínají to být opravdu hezká čísla.