Zahrada básní | Poetry

Strach ze smrti

Mám strach
že až zemřeme
zbude z nás jen prach
Vím, že s tím nic nezmůžeme
ale i tak mám strach
že naše prázdná slova
zůstanou na kostrách
pro mě katastrofa

Je tak snadné upadnout v zapomnění
Prostě už neexistuješ
Vím, že na tom nic není
Je jedno jak se jmenuješ
Jsi jen mrtvola
Jen pár bílých kostí
Co jsem to za netvora
když tu říkám skutečnosti?

Mám strach z umírání
Z toho že nic nemá smysl
Teď mám celý svět na dlani
Co je to za nesmysl
Nemůžu létat
Nemůžu být volný jako pták
Nemůžu hledat
Lepší život, je to tak

Možná jsem jen zhýčkaná
Je to přece smysl našeho života
Přece pracovat rukama
To není smysl pseudoživota
Vím, měla bych přestat myslet
Přestat hlouposti psát
Tenhle okamžik je naposled
Tak proč se z něho nevypsat?

Proč se nevypsat z tíhy žití
Ze strachu z umírání
Tomuhle se říká bytí
To je naše hlavní povolání
Být naživu
Prožívat malicherné problémy
Ale kupodivu
Je to naše myšlení

Všichni máme strach z umírání
Tak pojďme se do toho vměšovat
Chopte se svých zbraní
A pojďte za smrt bojovat
Jakou to má logiku
Umírat pro společnost
Je čas nostalgiků
Tak pojďme tomu věnovat pozornost
Že se minulost opakuje
Že stále umíráme
Vím, takhle to funguje
Nic s tím nenaděláme

Mám strach
že až zemřeme
zbude z nás jen prach
Vím, že s tím nic nezmůžeme
ale i tak mám strach
že naše prázdná slova
zůstanou na kostrách

Pojďme do pustého ostrova
Hádes tam na nás již čeká
Stačí přeplout řeku Styx
Není to cesta daleká
Možná povstaneme jako Fénix