Nevinná pobertka

Začátek

Ne poprvé se nacházím na nádraží King' Cross v Londýně. Dnes tu ale jsem kvůli tomu, že jedu poprvé do Bradavic. Mí rodiče jsou kouzelníci a tak se dalo očekávat, že já budu také kouzelníkem. Také se to potvrdilo tím, že jsem metamorfomág. Svůj vzhled ale mám takový jak jsem se narodila. Využívám to jen na různé vtípky.

,,Mami. Opravdu nenarazím do zdi?" zeptala jsem se z ustaraným výrazem.

,, Nemusíš se bát. Půjdu s tebou za ruku jestli chceš."

,, Ne. To je dobrý. Zvládnu to sama."

Já nevím čím to je ale všichni které znám pořád dělají, že v jedenácti jste strašně malinkatý.

Rozběhla jsem se s pocitem, že narazím do zdi. Odychla jsem si když jsem se ocitla na dlouho očekávaném místě. Za chvíli ze zdi vyběhla mamka i taťka.

,, Je to tu úžasné." řekla jsem když ke mně přisli.

,, Ano, to je. Měla by sis jít zabrat nějaké kupé.Pamatuju si , že všude bylo strašně plno."

,, Dobře tati. Uvidíme se na Vánoce. Ne. Vlastně až na konci roku." řekla jsem smutně.

Moji rodiče jsou Bystrozoři a budou v práci.Často jsem byla doma jen s chůvou.

,, Moc nás to mrzí ale dobrá zpráva je, že tu máš bratrance.Ten to rok také nastupuje do Bradavic.Uvidíme jestli ho poznáš."

,, Co?"

,,No, hráli jste si jako malý.Ale dlouho už jsme se neviděli."

,, Tak ahoj." rozloučila jsem se a oba obejmula.

Procházela jsem vlakem a hledala volné kupé. Najednou mně někdo šáhl do kapsy a sebral hůlku.

,, Hej!" zakřičela jsem na kluka s černými vlasy který utíkal chodbou.

,, Tak si mně chyť!" zakřičel.

Rozběhla jsem se za ním ale v půlce cesty jsem bouhužel nikoho srazila.Vešel totiž zrovna do chodbičky z kupé do kterého zrovna vběhl ten kluk co mi sebral hůlku.

,, Promiň. Měla jsem dávat pozor.Jenomže jsem honila jednoho dementa který mi sebral hůlku."

Podívala jsem se na chlapce kterého jsem srazila. Byl mi povědomý. Hned mě pustil dovnitř a já jsem byla ráda, že můžu seřvat toho dementa co mi sebral hůlku.

Ten se právě schovával za chlapce který na sobě měl celkem hodně jizev.

,, Vrať mi tu hůlku." řekla jsem zatím klidně.

,, Až naprší a uschne."

To už mi došly nervy, zčervenaly mi vlasy a já se na něj rozkřičela.

Ale on jen koukal na mé vlasy. Využila jsem jeho  nepozornosti a sebrala mu hůlku.

,, Hustý vlasy."

,, To snad není možný. Já se tady zatebou ženu půl hodiny a jediný co mi řekneš je ,,Hustý vlasy,,?"

,, No tak promiň."

,, To nevadí. Mohla bych si přisednout?"

,, Jo klidně." řekl kluk s jizvami.

,, Jmenuju se Katrin Branch." řekla jsem a vlasy se mi změnily na původní barvu.

,, Já jsem Sirius Black. Tohle je Remus Lupin a ten vedveřích je James Potter. Jak to děláš stěma vlasama." řekl ten černovlasý dement.

,, Jestli se nemýlím je metamorfomág." řekl Remus.

,,Máš pravdu."

,, Siriusi ty jsi vážně pako.To ti to nedošlo. Ty máš honě dlouhý vedení." řekl James.

,, No a co.Hlavní je to, že jsem hezkej.

,, Egoisto."

Cesta pak ubíhala dobře. Žádní tupci nám totiž nekradli hůlky.Povídali jsme si o kolejích a o svém životě.

V půlce cesty přijela prodavačka sladkostí.Vykoupila jsem půlku krámku a když se mě pak zeptali proč jsem toho tolik koupila odpověděla jsem, že to jsou zásoby na zimu.Na to jsme se všichni rozesmáli.

 Vystoupili jsme z vlaku a zamířili jsme rovnou k obrovi který všechny svolával.

Nastoupili jsme si všichni čtyři na loďku.Těsně za půlkou se Sirius tak naklonil, že spadnul z loďky ale přitom chytil Jamese a ten chytil mě, takže jsme si všichni pěkně zaplavali a Remus tam chytil obrovský záchvat smíchu.

Naštěstí nás provesorka která čekala u brány osušila a pěkně sprdla.

Dovedla nás do velké síně kde nás mělí zařadit do kolejí.

Na něštěstí jsem šla první.Pomalu jsem se přišourala ke stoličce a vlasy mi změnily barvu na světle modrou a věčina lidí vypadala udiveně.

Profesorka mi dala na hlavu klobouk, který začal něco říkat ale já byla tak ve stresu, že jsem ho vůbec neposlouchala. Čekala jsem až někde začnou tleskat ale nikde nic.

Seděla jsem tam dobrých patnáct minut ale pořát nic.

,, Ehmm, ehmm, ehmm."

,, No jistě profesorko ale ono je to strašně těžké." řekl moudrý klobouk.

,, No dobře, ať je to teda Nebelvír!" zakřičel a já si oddechla a vlasy se mi zase zbarvily normálně.

Sedla jsem si ke stolu kam si potom přisedli kluci a dvě dívky.

*********************************************

Je tu první kapitola a je celkem dlouhá.Doufám, že se líbí.

                                                                  Poberty♫