Nevinná pobertka

Experiment 098

S děsem v očích jesem se vymrštila do sedu. Noční můra. Hrozivá. Jak si něco tak děsivého může vymyslet můj mozek?! Klidně bych ještě spala, bohužel mé svědomí mi říkalo něco jiného. Ano, možná jsem si slíbila, že začnu s běháním. Vlastně jsem si to slíbila už minulý rok. Kdybyste porovnali moji fyzičku a IQ Filche, nenajdete rozdíl. Fyzička je pro mě cizí slovo. Provedla jsem tedy ranní hygienu, oblékla si něco co by mohlo sloužit ke běhání a vyrazila z pokoje. Venku už bylo světlo, chvilku po východu slunce. Škoda.

U černého jezera jsem byla zadýchaná tak, že mi srdce bylo rychleji než James na koštěti. Když jsem začala zvažovat o přestávce, spatřila jsem postavu sedící na břehu. Objímala si kolena. Přišla jsem blíž a identifikovala osobu.

,, Dobré ráno." Darcy pokývala hlavou, ale neodpověděla.
,, Chodíš ráno běhat?" Darcy nereagovala. Po chvíli sebou cukla.

,, Ne." Neznělo to jako odpověď. Znělo to jako otázka. Nechtěla jsem jí uvádět do rozpaků, tak jsem ve vyptávání na to to téma nepokračovala. Třeba mě jen neposlouchala.

,, Těšíš se na dvou první snídani na hradě?" změnila jsem téma.

,, Nevím." odpověděla bez barvy v hlase. Ostatně jako vždy. Zahleděla jsem se na nebe. Teď bylo skoro modré. Až na pár mráčků. V dálce jsem však viděla šedivo.

,, Myslím, že bude pršet."

,, Bude."  řekla sebejistě. ,, Ale až odpoledne." Co to dořekla, zatvářila se jako kdyby prozradila něco hrozného.
,, Myslím." dodala.

,, Asi už půjdu. Musím si ještě zaběhat. Jdeš se mnou?"

,, Ne. Ještě chvíli tu pobudu."

,, Tak se uvidíme na snídani." usmála jsem se a vyběhla po své trase. Asi potřebovala přemýšlet.

Když jsem doběhla do velké síně, mé kamarádky už horlivě debatovaly. Beze mě! Když mě Lilly zpozorovala, široce se usmála.

,, Představ si. Ráno se probudím, podívám se do vedlejší postele a málem mě trefí šlak. Moje kamarádka, ta která spí nejdéle, už není v posteli! Lekla jsem se, že jsem zaspala."

,, Šla jsem si zaběhat." odpověděla jsem s klidem.

,, Tak to bych si netipla!"

,, Ty jsi byla běhat?!" ozvalo se zděšeně za mnou.

,, Ano, Blacku. Byla jsem běhat."

,, Tak to bych se sebou měl začít něco dělat. Pokud sportuješ už i ty!"

,, No a co." začínalo to vě mně bublat. Jediný Black mě takhle dokázal vytočit.

,, Za chvíli budeš chtít dělat konkurz na člena famfrpálového družstva!" řekl se smíchem.

,, To je super nápad!"

,, Tak to chci teda vidět!" Ušklíbl se.

,, Jdu do toho." řekla jsem odhodlaně.

,, Opravdu?" úsměv ze tváře mu povadl. Rázem se ale vrátil.
,, Pokud  se do družsta dostaneš, tak... Budu chodit celý den v růžových šatech."

,, To je staré. Chtělo by to něco originálnějšího." prohlasila Lucy.

,, Jo. Má pravdu." připojil se k ní James, který se tu z ničeho nic zjevil. Všichni utichli a začali přemýšlet. V tom Molly vykřikla.

,, Políbíš McGonagallovou!"

,, Ne, ne a ne!"

,, Nebuď srab, Tichošlápku."