Pohled třetí osoby
Chloe sedící na parapetu okna pozoruje klidně odechujícího bruneta na posteli nedaleko okna. Jeho tvář je ve spánku poklidná a její tvář ozdobí jemný úsměv, který se tam moc často neobjevuje. Tolik ho miluje její láska k tomu muži usmívajícímu se ze spánku snad ještě vzrostla po těch všech událostech. Když ho viděla v nemocnici poté co se probudila, bylo to jakoby procitla z nějakého snu, velmi zlého snu. Sice ne úplně, ale něco se změnila. Už nebyla sama mohla se podělit o svůj strach a obavy s někým jiným. S osobou, která ji milovala.
Myšlenka na to, že to měla udělat hned na začátku a nemusela si projít tím vším ji vžene opětovně do očí slzy. Ano mohla to udělat, ale co kdyby ani to nepomohlo. Chloe zavrtí hlavou a zažene tím tu vtíravou myšlenku na smrt. Pohledem vyhledá jeho tvář a opět se usměje. Vzpomene si na ten den v nemocnici, když se po operaci probudila...
Láska a radost v jeho očích, které viděla potom co se probudila byli ta nejlepší odměna za to čím si v uplynulých měsících prošla. Jeho doteky, jeho polibky to vše jí na malou chvilku dovolilo vypustit to všechno kolem z hlavy.
Sykne bolestí, když neopatrně pohne svým zraněným ramenem ve snaze najít pohodlnější pozici. Ohlédne se zda ten zvuk neprobudil Louise, ale ten poklidně sní dál.
Dívka si opře čelo o chladné sklo okna a její myslí se rozutečou vzpomínky na uplynulí rok. Na dobu kdy se musela skrývat, na snahu ochránit sebe, všechny milované, ale hlavně jeho. Nikdy by nedopustila, aby se mu něco stalo. Její srdce zasáhne jí známá bolest při pomyšlení, že by Louise ztratila...že by ztratila kohokoliv z nich.
Už jsou to dva měsíce co jsou všichni zavření tady v tomto domě, jenže čas běží a za dva týdny se musí všichni vrátit zpět na turné. Po těle jí přeběhne mrazení při pomyšlení, že tam venku stále číhá nebezpečí. Tam někde venku je někdo kdo jim, ale hlavně jí chce nějak ublížit.
Snaží s přijít na to kdo neustále přemýšlí a probírá možnosti, ale nikdo jí nenapadá. Nikdy se nesetkala s nikým, kdo by jí takto nenáviděl. Promne si spánky, jelikož jí z toho všeho začíná opět nepatrně bolet hlava a rozhodne se vrátit zpět do postele. Ráno moudřejší večera vyvstane jí v mysli ta známá hláška, když se naposledy podívá z okna na nebe poseté hvězdami a opatrně, aby Louise neprobudila se uloží vedle něj, aby se skoro okamžitě propadla do neklidného spánku plného snů o neznámém nepříteli.
O dva týdny později...
Pohled Chloe
„Chloe máš vše? Nebudeme se už vracet, takže pokud..."
„Louisi stop..."
Zachytím jeho loket, když kolem mě prochází a donutím ho se na mě podívat. Jeho oči jsou plné obav a strachu, a když se to snaží všemožně skrýt nepodaří se mu to. Přitáhnu ho k sobě a nemotorně o obejmu zdravou rukou, jelikož má levá paže mě pořád ještě neposlouchá.
Cítím jak je napnutý, ale po pár vteřinách se kolem mě obmotají jeho ruce a já se ztrácím v jeho pevném obětí. Vdechuju jeho vůni a vnímám jeho dech na svém krku.
Nakonec se od něj neochotně odtáhnu a znovu se zadívám do jeho modrých očí.
„Louisi já se bojím stejně jako ty. Nemusíš to skrývat. Že se nic nestalo předešlé dva měsíce neznamená, že je konec a já to vím. On nebo ona svou výhrůžku splní, ale tím že se budeme donekonečna skrývat to nevyřešíme.."
Louis mě nenechá domluvit, ale jelikož vím, že to co jsem chtěla říct víme všichni až moc dobře vychutnávám si pro tu chvilku jeho úžasné rty na těch mých a opět pod jeho vlivem na pár minut vypouštím všechno z hlavy dokud nás nevyruší diskrétní odkašlání.
Neochotně se odtrhneme a naše pohledy se zaměří na zbývající trojku ve dveřích našeho pokoje. Než se naději mám kolem sebe skupinové objetí a cítím se na nepatrnou chviličku opět v bezpečí. Vím, že ten pocit je klamný, jelikož dokud tu osobu nedopadneme, budeme každý den hrát o naše životy, ale pro tu chviličku si to nepřipouštím, protože jsem zpět, zpět u nich a hlavně u něj.....
Yes I'm back :)))) Ano konečně mě napadlo nějaké kloudné pokračování lásky moje, takže vám servíruji novou kapitolu...
Snad se vám, alespoň trochu líbila a dáte to najevo jak jinak komentáři a hvězdičkami ♥♥♥♥
With big love...
Vaše Nathalii...
ČTEŠ
SALVAGE *L.T.*
Fanfiction" Chloe tohle přece nemyslíš vážně, tohle je jak vystřižené z nějakého akčního filmu. To ti mám jako věřit to všechno co jsi tu právě odvyprávěla?" rozhlédnu se po těch známých tvářích kolem a jen mlčky přitakám. Vím, že on mi nevěří ne potom co se...
