Werewolfs are real

Chapter 1. - ,,Hi, my name is Lucy Raeken."

  Probouzím se. Svit slunce mě lechtá na tváři. Rukou se snažím nahmatat mobil na nočním stolku, abych se podívala, kolik je hodin. 7:00. Správný čas na vstávání. Čekal mě první den školy a opravdu nechci přijít pozdě. Konečně s odhodláním vylézám z té příjemně měkké postele. Mé první kroky vedou do koupelny. Stačí si udělat jen jemné líčení a hodit na sebe něco pohodlného. Korektorem zakrývám své nedokonalosti, na obličej nanesu lehkou vrstvu pudru, dám si řasenku a udělám si nenápadné linky. Mé tmavě modré oči se tak víc rozjasní. Můj outfit se skládá z černých roztrhaných džínů a šedého tílka. Své černé, dlouhé vlasy nechávám rozpuštěné. S taškou přes rameno scházím ze schodů směrem přímo do jídelny, kde už na mě čeká máma. ,,Dobré ráno Lucy, tak jak se těšíš do školy?" zeptala se s úsměvem na tváři. ,,Dobré. Nevím, co přesně mám očekávat." odpovídám jí ještě rozespale a sedám si ke stolu, kde už mám připravenou snídani. ,,Neboj, určitě se ti tam bude moc líbit." Vážně nechápu, jak může mít pořád tak dobrou náladu. Moc si jí vážím a mám vlastně jenom ji... A staršího bratra Thea. Ten ale zrovna není doma. Před asi půl rokem odjel, ale mě ani mámě neřekl, kam má namířeno. Pravděpodobně odjel za nějakými přáteli. To by mu bylo podobné. Rodině se nikdy moc nevěnoval. Tátu jsem nikdy nepoznala. Ani máma neví, kde je mu konec. Prostě zmizel. Hned co jsem dojedla svou snídani, což byly cereálie s mlékem, jsem zamířila ke vchodovým dveřím. Vzala jsem si tmavě hnědou, koženou bundu, černé conversky a mohla jsem jít. ,,Mami, už jdu do školy! Pa!" už ani nečekám na odpověď a zavírám za sebou dveře.

  Stojím u skříňky, která mi byla přidělena. Pokládám si do ní tašku a vyndavám si z ní potřebné věci. ,,Sakra, kam jsem jen dala tu propisku?!" mluvím sama se sebou. Musel na mě být vážně skvělý pohled. V jedné ruce držím učebnice a druhou se pokouším vylovit ze skříňky něco na psaní. ,,Mám ji!" teď mi došlo, že jsem to řekla příliš nahlas. Byla jsem z toho tak nadšená, že jsem si ani neuvědomila, že moje učebnice jsou poházené na zemi okolo mě. Chtěla jsem je zvednout, ale v tom okamžiku se u mě objevil nějaký kluk a hned je začal sbírat z podlahy. ,,Tady máš." podává mi je s úsměvem a já konečně vidím jeho tvář. Jeho oči jsou modré, jako čisté moře a má tmavě hnědé vlasy, které jsou trochu zacuchané. ,,Děkuji." odpovídám tiše. ,,Víš co? Zapomeň na to, že jsme se seznámili tak, že jsem ti podal tvoje učebnice ze země. Začneme hezky znovu. Ahoj, já jsem Liam Dunbar." říká s velkým nadšením v očích. ,,Ahoj, já se jmenuju Lucy... Raeken." Usmívá se na mě. Otáčím se zpátky ke své tašce a snažím se vylovit rozpis hodin. ,,Hlavně bacha, ať ti zase něco nespadne!" směje se. ,,Hej!" směju se i já. Zamyšleně si prohlížím rozvrh. ,,Škoda. První hodinu nemáme spolu." kouká mi přes rameno. ,,Co kdyby jsi toho nechal a šel radši ke své skříňce?" navrhuju mu s ironickým úsměvem. ,,To bych moc rád. Ale je v tom malej háček... Mám jí přímo vedle tebe." nahodil na mě ještě ironičnější obličej. Protočím očima a jdu směrem ke třídě, kde mám svoji úplně první hodinu.