Werewolfs are real

Chapter 4. - Darkness

Probouzím se. Ještě je tma. Rozhlížím se kolem sebe. Chybí Scott, Isaac i Stiles. Koukám se na mobil. 2:00. ,,Do háje, kde jsou?!" říkám si sama pro sebe. Holky se mi ale budit nechce. Snažím se zase usnout. Nejde to. Mám špatný pocit. ,,A dost!" Vstávám. Vezmu si bundu a nazuju si tenisky. Jdu ke vchodovým dveřím. Opatrně a co nejpotišeji je za sebou zavírám. Na cestu si svítím baterkou v mobilu. Podívám se na oblohu. Skoro úplněk. To je tak děsivé. Něco slyším. Jsou to lidské hlasy. Běžím za nimi. Přede mnou je les. Nejdřív se bojím, ale poté odhodlaně vstupuji do jeho temnoty. K hlasům se víc a víc přibližuji. ,,Co myslíte, řekneme jí to?" slyším. Zní to jako Isaac. S nadšením zrychluji chůzi. ,,Jednou se to dozví. Dřív nebo později k tomu dojde." to znělo jako Scott. ,,Ty by jsi jí nemohl... Ty víš co? Takhle je ve velkém nebezpečí." ,,Každý tu je ve velkém nebezpečí Isaacu." říká Stiles. Už je vidím. Stojí u velkého stromu a jenom si povídají. ,,Co děláte tady?" divím se. ,,To bychom se měli zeptat my tebe." naráží na mou otázku Stiles. ,,Slyšela jsi nás?" ptá se ustaraně Scott. ,,Posledních pár vět. To je jedno. Pojďte zpátky, bála jsem se o vás!" Všichni tři najednou přikývli.

Popravdě jsem se moc nevyspala. Po tom, co jsem se s klukama vrátila domu, jsem přemýšlela, o čem to v tom lese mluvili. Nebyla to obyčejná konverzace. Nemluvili náhodou o mně? Budu se jich pak muset zeptat, jinak mi to nedá spát. Jaké nebezpečí? Co se teda "možná já" jednou dozvím? V hlavě mám několik otázek. Je okolo šesté ráno a já musím vstávat a jít domů. Na sobě mám krátké, modré kraťasy a bílé tílko. Tento outfit má sloužit jako pyžamo. Zvedám se ze spacáku a snažím se najít koupelnu. Slyším někoho, jak si píská. Otevírám dveře místnosti, odkud se to ozývá. Vidím Scotta, který má jen ručník okolo pasu, jak se prohlíží před zrcadlem. ,,Tak to vypadá, že jsem našla koupelnu!" směji se. Svýma karamelovýma očima na mě vyděšeně hledí. Najednou vypadá tak zranitelně. ,,Panebože! Ty jsi mě vylekala!" začíná se taky smát. ,,Co že už jsi vzhůru?" ptá se. ,,Musím domů. Připravit se do školy." ,,Nechceš tam odvézt? Stiles by tě mohl hodit Jeepem." ,,Ten je taky vzhůru?" divím se. ,,Je venku u auta." Jdu ven. Stiles se opírá o strom a hned si všímá mojí přítomnosti. ,,Ahoj." pozdraví mě s roztomilým úšklebkem. ,,Ahoj. Můžu se tě na něco zeptat?" Mrkl, jakože souhlasí. ,,V tom lese... To jste se bavili o mně?" můj hlas zní nejistě. Nic neříká. Dělá, jakoby mojí otázku neslyšel. ,,Stilesi?!" Zamyšleně na mě zírá. ,,Jednou se to dozvíš. Jediné co ti můžu říct je, že v Beacon Hills nejsi tak úplně v bezpečí." S vystrašeným pohledem nahlas polknu. ,,Ale od toho máš mě, Scotta a Isaaca. Nás všechny. Naše povinnost je chránit tě." ,,Lucy, už máš volnou koupelnu!" volá na mě Scott, tentokrát už oblečený, ze dveří. Ještě jednou se podívám na Stilese a jdu se připravit.

Ahooooj ❤️
Je tu další kapitola a vypadá to, že tajemství bude brzo venku! Dnešní kapitola je zase kratší, ale další kapitoly čekejte delší. ☺️Mějte se krásně, užívejte si Velikonoce a zase zítra!

- Lucyy 💋