Werewolfs are real

Chapter 8. - New plan

  Vidím pouze siluety několika osob okolo mě. Už nejsou jen tři. Jsou čtyři. Pokouším se zjistit, kdo je ten čtvrtý. Připadá mi povědomý. Snažím se nezavřít oči, ale nejde to. Vzdávám to a víčka nechávám uvolněná. Osoby odcházejí.

,,Vstávat!" Scott roztahuje záclony a snaží se mě dostat z postele. S mrčením se zachumlávám do peřiny a chci ještě spát. ,,To, že dnes není škola, neznamená, že nebudeš vstávat." poučuje. ,,Smůla, ale dnes budu ležet celý den v posteli." Ironicky se usmívá. Když mu došlo, že prohrál a že mě z postele jen tak nedostane, lehl si vedle mě. Přitulila jsem se k němu a políbila ho. Svou ruku mi dal pod tričko a hladil mé tělo. Najednou někdo zaklepal na dveře. Oba jsme nadskočili. Rychle Scotta popoháním a naznačuju mu, aby si vlezl pod postel. Když už byl schovaný, zavolala jsem na svolení otevření dveří. Byl to Theo. ,,Ahoj, potřebuješ něco?" tážu se ho. ,,Jen jsem se chtěl zeptat, jestli dneska nechceš třeba někam zajít." Jeho nabídka zněla vážně lákavě. Ráda bych si s ním někam zašla, ale den už jsem měla naplánovaný. Se Scottem a dalšími jsme se dohodli, že se pokusíme zjistit, kdo proměnil Liama a to je důležitější. ,,Promiň, dnes nemůžu. Co třeba zítra?" nahodím sladký tón a bráška mi věnuje svůj typický úšklebek. Jde na něm vidět, že je zklamaný, ale bohužel, tohle nepočká. ,,Určitě." snaží se zakrýt svůj smutek. Je mi to vážně líto, ale musí to počkat. Zavírá za sebou a já se zase věnuju Scottovi. Vylezl zpod postele a oba jsme si na ni lehli a jen se na sebe usmívali. ,,To byl kdo?" zajímá se Scott. ,,Brácha, ale to je jedno. Jaký je plán, můj pane?" směji se. ,,No, ještě předtím, než začneme pátrat po tom vinném, měli bychom dokončit to, co jsme začali." šibalsky se usmál a začal mě líbat.

  Já, Liam, Stiles a Scott sedíme na lavičce v parku. ,,Tak kde je? Řekl, že tu bude přesně." stěžuje si Stiles. ,,Isaac určitě brzo dorazí." říká mu s velice klidným tónem Scott. Je vážně moc hodný. Už ze začátku mi přišlo, že to mezi náma jiskří a jsem moc ráda, že to tak je i doopravdy. Nikdo to ale zatím neví. Je to čerstvé a tak je to jenom mezi námi. Popravdě je to těžší, než jsem si myslela, že to bude. Nejradši bych ho teď políbila, objala, nebo jenom chytla za ruku, ale musím to vydržet, dokud nenadejde ten správný okamžik. ,,Omlouvám se za zpoždění, ale tak trochu jsem si nehlídal čas." přibíhá Isaac celý zadýchaný. Všechny nás rozesmál jeho zoufalý pohled. Posadil se vedle Liama a začal výslech. ,,Tak... Pamatuješ si něco Liame?" Stilesův hlas zní velice sebevědomě. Liam nahlas polkl. ,,Byl večer a já jsem šel domů. Odcházel jsem od nových přátel, s kterými jsem strávil celé odpoledne. Šel jsem okolo školy. Byl jsem tam úplně sám... Nebo aspoň jsem si to myslel. Přede mnou stála zvláštní postava. Hlasitě vrčela a oči měla krvavě rudé. Rozběhla se a já jsem se pokusil utéct. Pak už si jenom pamatuju, že jsem zakopl a probudil se až ráno. Hrozně mě bolela hlava a tak jsem radši nešel ani do školy. Pak se mi ale udělalo líp a tak jsem šel na trénink. Tam to ale zase začalo." hledí na nás, jako smutné štěně. Je mi ho líto. Nějakou dobu po tom, co se nám svěřil bylo ticho. Přemýšleli jsme. ,,Takže v Beacon Hills je novej vlkodlak. Skvělý." ,,Už to tak bude Stilesi." Isaac se zhluboka nadechl. ,,Tohle bude těžký. Na to budeme potřebovat více lidí. Takže do našeho příštího sezení přizveme i holky." rozhodl Stiles. ,,No nic... Už zítra je úplněk, takže Liame... Sejdeme se u mě doma a potom ještě domyslíme, kde tě svážeme." Scott to řekl velice zkušeně a najednou ve mě i Liamovi zamrazilo. Vyděšeně a s hlasitým dýcháním se na nás koukal, jako kdyby jsme ho chtěli zabít. No... Podle toho, jak to Scott řekl to tak i celkem znělo. ,,Co že to se mnou chcete udělat?! To myslíte vážně?!" ,,Je to pro tvé dobro." uklidňuju ho. Jak můžu být sakra tak v pohodě?! Jsem pomalu stejně vystrašená k smrti, jako Liam. Scott na mě kývl, jako že jsem to řekla dobře. V jeho očích šlo jasně vidět, jak je pro něj těžké hrát to, že mě má rád pouze jako kamarádku. ,,Nerad to říkám, ale Lucy... Měla by si jít taky." Stiles se mě snažil ochránit, ale naštěstí mu došlo, že v tomhle je nemůžu nechat samotné. Usmála jsem se a naše porada skončila.

,,Tak co zatím říkáš na Beacon Hills?" zajímá se Isaac, který se nabídl, že mě doprovodí domů. Říkala jsem mu, že to není nutné, ale on si stál za svým. Chtěla jsem jít nejdřív se Scottem, ale je pravda, že to by vypadalo vážně hodně nápadně. ,,Zatím jsem tu spokojená. Dobrá škola, hezké okolí, milí lidé..." Jen se usmál a šli jsme dál. Dorazili jsme před náš dům. Z tašky si vyndavám klíče a odemykám dveře. ,,Je někdo doma?" nikdo se neozývá. ,,Nemůžu na chvíli dál?" ptá se nesměle Isaac. ,,Jo, jasně." Jdeme po schodech směrem do mého pokoje. ,,A kdopak je tady?" ukazuje Isaac na dveře od Theova pokoje. ,, Ten je mýho bráchy. Thea." ,,Ty máš bratra?" diví se. ,,Jo, říkala jsem ti o něm. A v pondělí půjde poprvé do školy. Chodí do čtvrťáku." ,,No jo vlastně, pravda." Smějeme se. Vstupuji do pokoje. Isaac mě následuje. Odkládám si tašku vedle psacího stolku. Opírám se o stěnu a koukám do jeho kouzelných očí. Chvíli tam jenom tak stojíme a pozorujeme se. Jeho jemné rty se přisály k mým. Začal mě něžně líbat a stiskl mě víc ke zdi. Chytil mě za zadek. Líbí se mi to, ale tohle nemůžu. Snažím se od něj odtáhnout, ale jsem až moc přitlačená ke zdi. Jemně jsem ho odstrčila. Z jeho tváře jsem dokázala vyčíst nejistotu a překvapení. ,,Isaacu... Promiň, ale já... Nemůžu tohle udělat... Mám tě hodně ráda, ale... Tohle, teď nepůjde." Zklamaně odstoupil a omluvil se.

Tak vás tady zase asi po týdnu vítám. 😅 Omlouvám se za neaktivitu, ale bohužel nebyl čas. Kapitoly teď budou vycházet maximálně parkát do týdne, ale každý den to nezvládnu. 😓 Každopádně doufám, že se vám dnešní kapitola líbí. 🙈 Přeji vám všem krásný zbytek dne a někdy příště u další kapitoly! 💕

- Lucyy 💝