…Přestala jsem vzpomínat. Položila jsem fotku zase zpátky na místo a opatrně vykoukla z okna. Byl tam zástup fotografů. Klíče v zámku zachrastili a Harry přišel domů. Můj muž se vrátil. „Čau,“ pozdravil mě a vrhl se do kuchyně. S povzdechnutím jsem se k němu přidala. Nabrala jsem mu boloňské špagety. S chutí se do nich pustil. „Co jsi dneska dělal?“ zajímala jsem se. „Trénovali jsme na večer. Můžu počítat s tvým doprovodem a nebo chceš raději zůstat doma?“ „Půjdu s tebou,“ odpověděla jsem pohotově. Zůstat doma další večer by mě zabilo. V ložnici jsem už dokonce měla nachystané šaty. „Dobře. V šest vyrazíme.“ Přikývla jsem. Vlastně mezi mnou a Harrym nebyla nenávist. Přátelili jsme se. Jakmile jsme skončili s jídlem, Harry našel svůj notebook a šel do obýváku odpovídat na pár dotazů na internetu. Já jsem se postarala o nádobí a přidala jsem se k němu. Zapla jsem televizi a přepínala jsem, doku jsem nenalezla něco, co by mě zaujalo. Pohodlně jsem se rozvalila a sledovala pořad. Ozval se zvuk fotoaparátu. Překvapeně jsem se po Harrym otočila. „Ty mě fotíš?“ „Musím si přeci někdy vyfotit svoji ženu. Twitter po tobě touží,“ „A facebook ještě víc,“ zamračila jsem se a nechala ho, ať si dělá co chce. Po chvíli se sebral a odešel. Uvařil mi čaj do velikého hrnku a ztratil se v ložnici. Přes hlasy v televizi jsem slyšela, jak zpívá. Trénoval na večer, kdy se konalo Brit Awards, na které jsme se společně chystali. Televize přestala být zajímavá. On byl zajímavý. I s hrnkem jsem se přemístila a sedla si na postel do tureckého sedu. Nikdy mu nevadilo, že jsem ho sledovala. Měl rád publikum. Stál před zrcadlem, oblečen jen v plandavých džínách, které mu padaly přes boky. Byl sexy. Můj muž. „Story of my life.“ Dozpíval a podíval se na mě. „Dobrý,“ uznala jsem „Mluvil jsem s klukama. Domluvili jsme se na tom, že by bylo nejlepší, kdybychom dnes večer dali světu vědět, že čekáme dítě.“ „A na můj názor se asi nikdo neptá, co?“ poznamenala jsem jedovatě. „Kaitlin, bude to pro nás oba, nebo vlastně tři, lepší,když to dáme světu vědět sami. Brzy se to stejně všichni dozví. A když se to dozví bulvár od nás, bude menší pravděpodobnost, že se všichni dozví, jak to doopravdy bylo.“ „Jo o tohle jde!“ rozčílila jsem se. „Abys měl dobrou pověst!“ „Kaitlin,“ brzdil mě. Já už jsem se ale dostatečně rozjela. „Určitě ti to poradil ten váš management.“ Harry zbělal. „Ten se to nesmí dozvědět.“ Otázku proč jsem spolkla rovnou. Věděla jsem to. Poslali by mě na potrat. Pak mě ale napadla další otázka. „Poslali by mě na potrat i když už jsme svoji?“ Harryho jsem svým dotazem zaskočila. „Nad tímhle jsem nikdy nepřemýšlel…“ sedl si ke mně na postel. „Možná, že ne.“ Chvíli se rozhostilo ticho. Pak ale Harry pokračoval. „Managementu se nebude líbit, že jsme spolu založili rodinu. Nelíbí se jim to proto, že chtějí, abych se plně věnoval kariéře. Ale já jsem připravený, stát se otcem.“ Jeho slova byla silná, ale já jsem se neubránila ušklíbnutí. „Mluvíš jako by to, co se teď děje, bylo plánované.“ On jen smutně pokrčil rameny. „Souhlasíš tedy s tím veřejným prohlášením?“ „Co jiného mi zbývá. Stejně je to už poznat.“ „Hodná holka,“ řekl Harry a dal mi pusu na tvář. Tohle mi dělal docela často. Pokaždé jsem udělala něco, za co jsem si ji zasloužila. Na pusu mě nepolíbil mimo veřejnost nikdy. Byl čas, připravit se na to večerní divadlo.
