Můj normální každodenní den začínal tím, že mě Harry probudil, když vstával. Vždy se snažil být potichu, aby mě nechal spát co nejdéle, ale já spala slabým spánkem a jeho budík mě probudil. A tak jsem zabořila hlavu do polštářů a ignorovala ho, jak se v koupelně sprchuje a jak snídá. Když odešel, ještě hodinu jsem polehávala v posteli. Většinou jsem snídala snídani, kterou mi Harry nikdy nezapomněl nachystat a surfovala na netu.
Pak jsem vstala, převlékla se a obstarala koupelnu. Každý den jsem Harrymu vařila oběd. Nebrala jsem to jako povinnost. Bavilo mě to. Pustila jsem si k tomu televizi a otevřela okno. V TV zrovna běželo zpravodajství. Když se začal řešit včerejší večer, přišla jsem blíž.
"O veliké překvapení večera se postaral novomanželský pár Harry a Kaitlin. Celý večer něco naznačovali a Harryho proslov byl celý úmyslně vymyšlený a jeho účel byl prostý. Oznámit světu, že čekají dítě! Chtěl bych poděkovat našim rodinám a hlavně té mé, která se brzy rozroste.Musíme podotknout, že jsou to teprve dva měsíce po svatbě. Není světová star trochu rychlík? Harry u konce večera doměnku potvrdil. Můžeme si to vyložit jako že čekáte dítě? Harryho odpověď: Ehm...jo."
Tím reportáž končila. Překvapeně jsem koukala. Na internetu se to určitě taky řešilo. Chtěla jsem zavolat Harrymu, ale věděla jsem, že má důležitou schůzku s managementem. Mobil v mé ruce stejně zavrněl. Volala mi Jessica. Moje bývalá nejlepší kamarádka, ta, která se mnou byla na osudném koncertě.
"Jsi spokojená?" zeptala se mě hned.
"Ne." odpověděla jsem po pravdě. Lehla jsem si na gauč a nevědomky se chytla za břicho. Kdybych si mohla vybrat, určitě se nenechám zbouchnout někde na párty. Mohla jsem si teď jít za svým snem. Studovat medicínu a být na sebe pyšná. Kdyby mi někdo nabýdl tenkrát tenhle život, asi bych po něm taky skočila. To jsem si myslela.
"Kaitlin, jak dlouho budete s Harrym hrát tuhle hru?" vrátila mě Jess zase do reality. To, co se stalo mezi mnou a Harrym jí štvalo. Milovala 1D a hlavně Harrolda snad víc, než já.
"Jess, já nevím. Chápej, že děláme to, co musíme."
"Kdyby jsi radši-" začala ale pak se včas zarazila. "To je fuk. Nechceš se sejít?"
"Chci Jess! Dlouho jsem tě neviděla." radovala jsem se. Věděla jsem, že mezi mnou a Jessicou to nikdy nebude takové, jaké to bylo před svatbou. Ale ona mi chyběla a věděla jsem na sto procent, že já jí taky, i přes to, že mi hrozně záviděla a žárlila.
"Tak kde se sejdeme?" zeptala se aktivně.
"Přijď k nám," zvala jsem jí. Harrymu by to nevadilo.
"To by nešlo, nepůjdu k vám. Sejdeme se v kavárně?"
"Třeba." pokrčila jsem rameny. S Jessicou jsem se domluvila na času a na místě. Když jsem položila telefon, vykoukla jsem z okna. Pořád tam byli. Dotěrní fotografové. Vždy jsem z nich měla strach. Měla jsem strach, že něco poznají a že všechno prozradí. Pokaždé, když jsem musela opustit byt, jsem čekala, kdy to vzdají a nebo kdy jich tam bude méně. Ale po včerejším veřejném přiznání jich tam byl snad dvojnásobek. Všichni po nás toužili.
Odtrhla jsem se od okna. Musela jsem překonat samu sebe. V šatně, kterou měl Harry nejprve jen pro sebe, jsem vytáhla černétričko, modré džíny, černobílé conversky a červený kabát. Převlékla jsem se a vlasy sepla do culíku. Do kabelky jsem vhodila mobil, peněženku a klíče. Čím víc jsem se blížila k vchodovým dveřím, tím hůř se mi dýchalo. S největším nádechem jsem otevřela dveře a s pohledem neznámo kam, někam do předu do dálky, jsem šla pryč od domova. Ignorovala jsem, jak volali moje jméno. Brzy jsem je měla z krku. Ulevilo se mi.
Kavárnu, kterou Jessica zvolila jsem moc dobře znala. Scházeli jsme se tam dříve často. A ona seděla na stejném místě, jako vždy. Ale všechno nebylo stejné, jako kdysi. Ona nebyla stejná, já jsem nebyla stejná. Pozorovala mě se smutnýma očima a hned jak jsem vešla se podívala na moje bříško, které se pomalu rýsovalo. Kabát jsem přehodila přes židli a kabelku položila ke svým kotníkům. Mávla jsem na obsluhu a objednala si.
"Vždy sis objednávala černou kávu." poznamenala Jess, když mi přinesli malinový čaj.
"Někde jsem četla, že četla, že černá káva škodí plodu." odpověděla jsem pohotově.
"Tak dlouho jsem tě neviděla a tak jsi se změnila," nechápala Jessica.
"Lidé se mění." odsekla jsem. Představovala jsem si přátelskou schůzku, při které bychom se obě smály a radovaly ze života. Která by mě prospěla. Ale opak byl pravdou. Jessica se také změnila. skoro by to vypadalo, jako by mě neměla ráda. Jako by mě nenáviděla.
"Kaitlin, já tě nepoznávám. Od kdy se z tebe stala starostlivá manželka, budoucí matka? Obula sis pantofle moc brzo."
"Jess," skočila jsem jí do řeči. "pokud jsme se tady sešly kvůli tomu, aby jsi mi něco vyčítala, odejdu. Tohle je můj život. Nelíbí se mi, ale nic už zpátky nevrátím!"
Jessica byla na chvíli ticho.
"Máš pravdu," přiznala. "promiň."
Mávla jsem rukou. "Raději mi řekni, co se všechno změnilo za ty dva měsíce."
Jessica se nadechla. „Od té doby, co jsi se vdala se všechno změnilo. Nejprve byl u nás ve škole bulvár a sháněl na tebe co nejvíce informací. Bylo to hrozný. Ptali se na každou maličkost a někteří na každou maličkost odpovídali. Hlavně holky ti chtěly osladit život, protože cítily, že se ti musí mstít za to, že jsi jim „ukradla“ Harryho. Naše parta se ale nezměnila. Chodíme ven pořád a vzpomínáme na tebe v dobrém. Teď všude v okolí se vše dalo do pořádku, jen mám strach, že když jste oznámili, že jsi v tom, bulvár se vrátí.“
„Jess, zase odejdou. Neboj. To bude dobrý. Vyprávěj mi o naší partě. Všechny drby!“
„Dobře.“ Jessica se usmála. „Začneme třeba Taylorem…“
