…Jessica vyprávěla a vyprávěla, dokud mu na stole nezačal vibrovat telefon. „Harry?“ hádala správně. Přikývla jsem a mobil přiložila k uchu.
„Ano?“
„Kaitlin?“ slyšela jsem Harryho hlas. „Ty jsi někde pryč?“
„Jsem venku s Jessicou.“
„Aha. Takže nevaříš.“
„Ne.“ Odpověděla jsem zaraženě. O co mu šlo?
„Co kdybychom šli na oběd do restaurace?“
„Nic jiného nám nezbude.“ Zasmála jsem se.
„Kde tě mám vyzvednout?“
Nadiktovala jsem Harrymu adresu podniku, ve kterém jsme se s Jess sešly a domluvili jsme se na čase.
„Abych šla…“ začala se Jessica zvedat.
„Proč?“ nechápala jsem. Pro mě to bylo jiné, Harryho jsem brala jako normálního člověka a nedocházelo mi, že by se před ním mohla stydět.
„Prostě proto.“ Odsekla a usmála se na mě mile. Oblékla jsem si kabát a také zamířila pryč z podniku.
„Snad tu se mnou alespoň počkáš, ne?“ prosila jsem. ¨
„Jasně že jo. Ráda bych Harryho viděla, jen…nevím, jak se k němu mám chovat.“
„Tak jako k normálním lidem.“
„Víš, co mě pořád zaráží? Jak ty, tichá šedá myška, snášíš, že jsi na titulce snad všech časopisů?“
Rozhlédla jsem se. Měla pravdu. V nedalekém novinovém stánku byly výtisky, které doplňovaly moje fotky. Pokrčila jsem rameny. Sama jsem nevěděla, jak to, že mi to nevadí.
To už se za námi hnal Harry. V tom jeho podzimním kabátu mu to moc slušelo.
„Ahoj,“ přihnal se ke mně a políbil mě.
„Přede mnou tu hru hrát nemusíš,“ poznamenala Jess.
„Před tebou to taky nehraju.“ Zašklebil se a propletl své prsty s mými. Chvíli jsme šli s Jess, kterou jsme vyprovodili až na kolej.
„Jak tě napadlo sejít se s Jessicou?“
„Viděla v televizi reportáž a zavolala mi.“ Odpověděla jsem. Harry byl očividně rád, že jsem nebyla doma sama. A tak jsem mu raději neříkala, co si Jess myslí o našem „vztahu“. Harry ignoroval fotografy u vchodu a prošel kolem nich, jakoby nic. On byl zvyklý. On si to užíval. Teprve teď jsem si všimla, že měl v ruce nějaké papíry. Pohodil je v kuchyni na stůl a šel si udělat pití. Já do nich zvědavě nakoukla. Byly to gratulace k dítěti.
„Zayn a Perrie jsou hrozně akční. A ostatní nemohli být pozadu.“ Objasnil. S úsměvem jsem blahopřání obdivovala. Byl to hřejivý pocit. Pocit, který vyvracel vše to, co jsem si myslela. Že jsem se vetřela. Vystavila jsem si blahopřání na lednici a chvíli je jen tak pozorovala. Byla to nádhera. Harry ke mně přišel a objal mě okolo pasu. Přemýšlel.
„V kolik je zpravodajství?“ zeptal se najednou.
„Přesně v jednu.“ Odpověděla jsem. Pustil mě a zapl televizi. Já šla do šatny. Převlékla jsem se do bílého tílka a sledovala své břicho. Bylo zvláštní, jak se mi tak rychle vyboulilo. Byla jsem teprve ve 3 měsíci a přesto bylo vidět. Přes tílko jsem si přehodila černý volný svetřík a s modrým kabátem v ruce jsem šla za Harrym, který sledoval reportáž o včerejších Brit Awards.
„Ehm..jo.“ skončila stejně jako dopoledne. Ale to nebylo všechno. Černovlasá reportérka, představovaná jako Rebeca pokračovala. „O Harrym a Kaitlin naleznete více informací na našem webu. Speciálně pro vás budeme tento pár sledovat.“
