Harry zmáčkl tlačítko na ovladači a vypnul televizi.
„Jdeme?“ zeptal se mě.
Přikývla jsem a nazula se do černých vysokých bot. Oblékla jsem si kabát a zamkla za Harrym byt.
„Když nás tak sledují, půjdeme zadním vchodem.“ Řekl mi ve výtahu.
„Tady je i zadní vchod?“ divila jsem se.
„To nevíš?“ smál se mi.
„To tedy neví. Proč jsme tedy pořád chodili předním?“
„Protože šlo o reklamu. Chápej, museli jsme chodit předním, protože tam stojí média a tam nás uvidí spolu. To oni tvoří fámu, že jsme do sebe zamilovaní. Bez nich by tomu nikdo nevěřil.“
„Ale kdyby nebylo jich, nemusíme tohle vše dělat.“ Namítla jsem.
„Kdyby nebylo jich, tak se neznáme.“
Na to jsem neměla co říct. Jediné, co mě napadlo bylo nefér vůči němu. Harry mě zavedl tam, kde byly dveře ven z domu. Bylo až zvláštní, že jsem si jich nikdy nevšimla.
„Takže prosím tento tajný vchod moc často nevyužívej, ano?“ prosil mě. Jeho prosba byla logická a já jí musela vyhovět. Jedno mi ale vrtalo hlavou.
„Proč tedy jdeme zadním vchodem teď?“
„Protože…nemám na média náladu už nás dneska spolu jednou viděli. Stejně si nás najdou.“ Zavrčel. Přestával mít náladu. To bylo špatné. Asi mu moc dobře nedopadla schůzka. Než jsem se stačila na cokoliv zeptat, uchopil mě za ruku a poručil: "Usmívat se. Jdeme ven."
A já ho poslechla. S Harrym jsme si povídali o včerejším večeru. Já byla nadšená a blábolila, co se mi všechno líbilo a on se uculoval. A když jsem z toho povídání byla vyřízená, tak on mmi vyprávěl o jiných sezónách. Povídání nám vždycky šlo.
V restauraci jsme se nechali uvést do rohu ke stolu pro dva, kde bylo příjemné ticho a kde jsme měli soukromí. Restaurace, ketrou Harry vybral, byla zbytečně drahá a proto v ní krom jednoho páru a nás nikdo nebyl. Jídlo jsem si vybírala pečlivě. Už několikrát mě Harry někam vzal, ale pořád jsem nevěděla, co se skrývá pod některými názvy. A tak zatímco si Harry objednal nějakou specialitu, já jsem zvolila čínu.
Rozhovor při čekání na jídlo se udával jiným směrem, než když jsme sem šli.
„Mluvil jsem s kluky a domluvili jsme se, že až budeme na turné, budeš pár dní u Zayna doma s Perrie, pak u mé matky a taky u Soph.“
„Můžu jet domů,“ namítla jsem.
„Můžeš, ale já bych uvítal, kdybys byla někde blízko Londýna. V Londýně přinejlepším.“
„A kdy na to turné pojedete?“
„Já se to snažím oddálit jak nejvíce to jde. Chci být co nejblíž, až budeš rodit.“
„Chceš být u porodu?“ překvapil mě.
„Jistě, Kaitlin. Je to moje dítě!“ Harry vykulil oči, až jsem se ho lekla. „Jak tě vůbec mohlo něco takového napadnout?“
Odpovědět jsem nestačila, servírka nám přinesla náš oběd.
„Promiň,“ omluvila jsem se Harrymu, když jsme byli zase sami. On nad tím mávl rukou. „Jak ti vlastně dopadla schůzka s managementem?“
„Průser jako Londýn.“ Zasmál se Harry. Harryho vztah k managementu byl zvláštní. Ačkoli ho vedli a přikazovali mu, co má dělat, stejně je neposlouchal.
„Co se stalo?“
„Přesně jak jsem myslel. Už byli proti svatbě, že mi to zkomplikuje život a kariéru. Ještě že si myslí, že je to z lásky. Jediný plus to je u nich to, že nemusím pořád už jen zakrývat moje skandály na jednu noc.“
Zatvářila jsem se docela zaraženě. To, co teď řekl ten člověk naproti mně nebyl ten Harry Styles, kterého znají directionerky po celém světě. Začala jsem pochybovat, jestli jsem ho takového chtěla poznat. Harrymu hned došlo, co řekl a jaké to vůči mě bylo a omluvil se.
„Promiň Kait. Takhle to vyznít nemělo.“
„Ale vyznělo,“ pohodila jsem rameny a dál se vrtala v číně.
„Kaitlin…“ Harry mě zastavil a pohladil na ruce. Už jen jeho dotek a bylo mu vše odpuštěno. On to s holkami uměl.
Když jsme dojedli, Harry zaplatil i s pěkným příplatkem a pomohl mi do kabátu. Domů do bytu se nám moc nechtělo. Co bychom tam dělali. Zašli jsme si na procházku do parku a na blízkou rozhlednu. I když okolo nás nikdo nebyl, Harry mě zezadu objal a položil si ruce na mé bříško.
„To je tak fascinující…“ zažbrblal.
„Co?“ smála jsem se.
„Že tady,“ nepatrně poklepal rukou, „Je moje dítě. Tvoje a moje. Můj následovník rodu. A k tomu stačilo tak málo.“
„Takhle zníš nadšeně.“
„Já jsem nadšený,“ pošeptal mi do ucha. „Křičel bych do světa. Děkuji ti!“
