Odpoledne jsem měla jít s klukama zase ven, ale moc se mi nechtělo a komu taky jo?! Povzdechnu si, sednu si na postel, celou noc jsem přemýšlela o tom jak mám Darakiru ráda. Mám ho ráda jako kamaráda nebo něco víc? Zajímalo by mě kolik jim vlastně je let, věk mi neřekli. Vyběhnu z domu na dvorek tam po mě skočí Drak a strhne mě na zem ,,No jo Draku." zasměju obímající Draka, který mi lízal tvář. Draka jsem dostala když mi byli dva roky a on byl ještě malé štěně ,,Neválej se na té zemi prosím." stoupl jsem si ze země ,,Heej!! Tady!!" křičí od vrátek Kamiko, přiběhnu k vratům ,,Ahoj Kamiko a kde je Darakira?" zeptám se zmateně ,,Na to že ti je šest let se zajímáš o kluky. Počkej prcku to až se dozví tvůj táta s Toseem." zahyhňala se zamračím se na Kamiku, pohladila mě po vlasech ,,Darakiro šel pro kluky." kývnu ,,Kamiko?" Kamiko se podívala na mého tátu ,,Odpoledne jedeme pryč takže s vámi nepůjde ven. Ať je do dvou hodin doma jasné?" ,,Ano pane Mizu." táta zmizel v domě.
S Kamiko jsme byly na naší základně a čekaly až kluci dorazí. Dívala jsem se na Kamiko "kolik jim je?" vrtalo mi hlavou ,,Hm? Mám něco na tváři?" ,,Ne!" podívám se na zem ,,Děje se něco?" ,,No..zajímalo by mě kolik vám je let. Tobě a Darakirovy." začala se smát ,,Proč si se nezeptala? Řekli bychom ti to." smála se dál ,,Tak kolik?" řeknu zvídavě ,,Bude nám deset." jsou stejně staří jako Tosoe ,,Ahoj." ozvalo se ode dveří ,,A..ahoj Eriku!" řekla nervózně Kamiko, Erik zvedl jedno obočí a upřeně Kamiko pozoroval, že by jí měl rád? To se ale do mistnosti vřítili i Kristian, Darakira a Mike ,,Trvalo vám to." zamračila jsem se na kluky ,,Přece se n nás nebudeš zlobit Aki?" zeptal se Kristian ,,No dobře. Omlouváme se." usmál se Mike. Darakiro si stoupl těsně vedle Kamiko a něco ji zašeptal, s povzdechem přišla k Erikovy a něco mu říkala, Erik jen zaraženě koukal na Kamiko, která čekala na odpověď. Erik se usmál a objal Kamiko a políbil ji do vlasů ,,Hej vy dva! Co jste si to řekli?" vyzvídal zvědavé Mike ,,To je jedno." odtáhli se od sebe, ale jejich ruce zůstali spojené, usmála jsem se na Kamiko, která štěstím zářila.
Před jednou hodinou mě vyvedli z lesa kde jsem se odpojila, Darakira mě chtěl doprovodit, ale Kamiko řekla že musí jít domů. Měla jsem chviličku čas tak jsem si sedla do trávy a koukala na pohybující se mraky. Za nějakou dobu jsem se zvedla a šla domů. Když jsem procházela jednou ulicí okolo mě prošla pěti členná skupina kluků, kteří mě pozorovali. Před naším domem čekal Tosoe ,,Pojď, máš se jít převlíknout." kývla jsem. Co jsem zjistila tak jedeme do bazénu na dvě hodiny, pak nakoupit a nakonec na večeři.
Po zábavě v bazénu, nudného nakupování a vynikající večeři jsme se vraceli na chatu. Byla jsem z dnešního dne unavená, usínala jsem na bráchovo rameni. Byla jsem v takovým polospánku, cítila jsem jak auto zastavilo a jak mě někdo nesl v rukou. Šly jsme asi půl hodiny než jsem ucítila jak jdeme po schodech a pokládají na měkkou postel ,,Dobrou noc Akiro." táta mě políbil do vlasů a zavřel dveře.
Probudilo mě nějaké bouchání do okna, jako by tam někdo házel kamínky. Sednu si a promnu si oči. Byla ještě tma. Jdu oknu a podívám se kdo mi hází kamínky do okna. Byla tam nějaká postava, ale ve tmě jsem neviděla kdo to byl, otevřu okno a osoba si toho všimla ,,Ak?" Darakira?! Co ten tu děl?! ,,Co tu děláš?!" ,,Přišel jsem pro tebe. Pojď dolů. Pojď se projít." ,,Seš normální? Je pozdě v noci!" ,,Prosím." škemral dál, povzdechnu si ,,Tak počkej jenom si vezmu mikynu." vzala jsem si mikynu ,,Tak pojď!" ,,Už jdu. Jen musím okolo tátovo pokoje abych ho nevzbudila." ,,Tak pojď oknem. Já tě chytím." zbláznil se! ,,Nezbláznil ses náhodou!" i v té tmě jsem viděla jak kroutil hlavou a usmíval se. Polknu a vylezu oknem, stála jsem na římse, podívala jsem se dolů a okamžitě jsem se zase podívala nahoru ,,Neboj se." to se mu řekne neboj se, svou nohu se snažím nahmatat stříšku která pokrývala venkovní posezení, když jsem ji nahmatala nohou opatrně jsem ji na ni položím a přidávám i druhou noho. Na okraji stříšky se chytnu okraje a pomalu dávám nohy dolů ,,Chyť se toho splouku." radil mi, ale moc mi to napomáhalo, natáhla jsem se po sloupku jednou rukou, ale moje druhá ruka mě asi neunesla celou mou váhu a já padala dolů. Měla jsem zavřené oči a čekala na tvrdý dopad, ale místo toho jsem spadla na Darakiru, který rychle skočil podemě. Spadli jsme na zem, ležela jsem na Darakirovy, rychle se zvednu a vylekaně s uslzenýma očima jsem se snažila zvednou Darakiru ,,Jsi v pořádku Ak?" ,,Já?! Ty jestli si v pořádku?!" vzlikala jsem ,,Dobrý nic mi není, neboj se." zvedl se a já udělala to samé ,,Jdeme." chytla jsem jeho ruku kterou mi nabízel.
Došly jsme na nějakou louku nebo pole ,,Opravdu jsi v pořádku?" bála jsem se že jsem ho zranila ,,Jsem." zastavil se a posadil se na zem, sedla jsem si vedle něj ,,Proč jsi pro mě šel tak pozdě?" neodpovídal a dál koukal na hvězdy na nebi ,,Chtěl jsem tě vidět..." zaskočil mě ,,...vím že jsi mladší než já..." podrbal se na zátylku a pokračoval ,,..ale mě nevadí že jsi mladší, protože mi přijde že jsi duchovně stejně stará jako já. A to mám na tobě rád." otočil se na mě s vlídným úsměvem na tváři, jeho oči byli plné lásky a náklonnosti ke mně. Cítila jsem v bříšku šimrání ,,Taky tě mám ráda." objala jsem ho okolo krku ,,Vždycky mě zachraňuješ, jsi jako princ." zahyhňala jsem se, jeho obětí mi dopřávalo pocit bezpečí. V jeho obětí jsem nakonec usnula.
Ahoj všem! Je tu další kapitola. No není to roztomilý😍 děkuju všem co mě ve psaní podporují moc si toho vážím.😊😊😘 Jste moje lásky😘😍😊 mám vás všechny ráda! A jak se vám líbí kapitola? Napište mi do komentářů jaký z toho máte pocit. Děkuju taky všem co mě sledují!😘 75 lásek už mě sleduje a těm chci moc moc poděkovat! Takže DĚKUJU!!😘😘😍😊😊
ČTEŠ
Stín Minulosti
RomancePříběh se točí okolo Akiri Mizu Co se stane v jejím životě? Pojď a podívej se!
