Stín Minulosti

15.Kapitola

Byla jsem na pokoji a četla si knížku, holky byli na mobilu. Zaklapla jsem knihu a zvedla se, vzala si boty a vyšla z pokoje s slovy že se jdu projít a zdůraznila jsem slovo sama, jelikož jsem viděla jak se obě už zvedají. Zavřela jsem dveře a vydala se ke schodům. Když jsem vyšla z intru, pořádně jsem se nadechla. Venku bylo příjemně, procházela jsem se a zastavila u kašny. Sedla jsem si, dala si sluchátka do uší a poslouchala písničky. Začala hrát moje oblíbená, takže jsem si začala potichu zpívat a nevšimla si nově příchozího. Někdo mi sundal sluchátko, což upřímně nesnáším, vražedně jsem se podívala na dotyčného, byl to ten kluk..jak se jmenoval? Nemůžu si vzpomenout ,,Ahoj." usmál se na mě ,,Co chceš?" řeknu a zamračím se víc, nervózně se zasmál a sedl si vedle mě, odsunula jsem se od něj ,,Proč mě nemáš ráda?" zeptal se najednou, jeho otázku jsem vážně nečekala, podívala jsem se na nebe kde se objevovaly první hvězdy, trochu jsem se uklidnila jelikož jsem se v jeho přítomnosti cítila nějak nesvá ,,To je moje věc." odbyla jsem ho, zasmál se ,,Čemu se směješ?!" otočila jsem se na něj a to jsem asi dělat neměla, v obličeji se vážně podobal Darakirovi, natáhla jsem ruku a dotkla se jeho tváře. Koukal na mě s překvapením, když jsem si uvědomila co dělám chtěla jsem ruku rychle stáhnout, ale on mi jí chytil ,,Myslím že jsem se do tebe zamiloval." rychle jsem se zvedla a měla v plánu zdrhnout, ale on mi pořád držel tu ruku! Díval se na mě ,,Teď lžeš." řeknu a otočím se jinam abych se nemusela na něj dívat ,,Nelžu." říkal to tak v klidu ,,Kdyby jsi se do mě zamiloval tlouklo by ti rychle srdce a cítil by ses v mojí přítomnosti divně." vychrlím na něj, ruku kterou mi držel přitiskl na svou hruď, jeho srdce bilo tak rychle ,,Já ani nevím jak se to stalo, už ten den co jsem tě viděl poprvé tak jsem cítil že jsem se do tebe nejspíš zamiloval. Potvrdilo se mi to na té ceremonii když jsme tě viděl, nemohl jsem od tebe odtrhnout zrak." konečně mi pustil ruku, stáhla jsem jí rychle zpátky k sobě, stála jsem tam jak opařená, nedívala jsem se na něj ,,Vždyť ani nevíš moje jméno." ,,Znám." řekl jako by se tím chlubil ,,Akira Mizu, mám pravdu?" zamračila jsem se a jen kývla na souhlas ,,Já jsem Matt Wensson." podívala jsem se na něj, usmíval se a díval se na mě takovým zvláštním pohledem, který mi naznačoval náklonnost ke mě, posmutněla jsem, ale rychle jsem zase nasadila chladnou tvář ,,Nemusíš se namáhat, já ti city neopětuju. Nesnáším tě totiž." zamračila jsem se na něj, udělal rychlí krok ke mě a obejmul mě ,,Co to děláš?! Pusť mě!" řvala jsem na něho, ten mě akorát tak přitiskl víc k sobě ,,Já si počkám na to až se do mě zamiluješ i kdyby to trvalo celou věčnost." pustil mě, couvla jsem od něj a začala utíkat na intr, ohlásila jsem se, vyběhla schody a vběhla na pokoj. Holky se na mě otočili ,,Co stalo?" ,,Nic." oddechla jsem si, šla se vysprchovat, po sprše jsem si lehla už v pyžamu do postýlky a šla spát.